Star Trek

Ženy do jeho života přicházely a zase z něj odcházely. Nikdy se v jeho náruči příliš neohřály a ve své posteli se každé ráno probouzel sám.
Jistě, byly tu výjimky, dvakrát se dokonce oženil, ačkoliv první manželství si nepamatoval a druhé skončilo rozvodem po vzájemné dohodě. Výjimka potvrzuje pravidlo. Žena pro něj představovala jen jakousi proměnnou. Ale miloval je všechny a nezáleželo na tom, jaké byly. Byly to prostě ženy.
Nicméně, i přes jeho donjuanovskou povahu někdo v jeho srdci místo měl. Byl jako jeho bratr a přítel, ale přesto něčím víc. Jeho jediná konstanta mezi proměnnými.
Spock. Jeho t’hy’la.

„T‘Khasi...“ šepkám zdesene. „Ni’droi‘ik nar-tor...“ Odpusť mi, že som sem nevedomky priviedol skazu. Na mojich rukách uľpie krv, zelená ako smaragd, horúca ako pomsta.
Ľadový dotyk Delty Vega preniká do mojich starých kostí, no neporovnateľne viac mrazí pohľad predo mnou. T‘Khasi, Vulkán, planéta mojich ľudí, vraždená jediným pomäteným úbožiakom. Myslel som... myslel som, že už nikdy nepocítim takú bolesť, akou je strata t’hy’la.
Nedokážem sa pozerať. Zavriem oči. Len na chvíľu môcť predstierať, že je to nočná mora, že sa to nedeje, že hrôza, ktorú cítim je chimérou z môjho podvedomia-
Moju myseľ rozorve psychický výkrik agónie miliárd umierajúcich Vulkáncov.

Kirk byl pyšný na to, že o jejich tajemství nikdo neví. Užíval si kradmých pohledů směrem k vědeckému stanovišti, kde se ke skenu skláněl jeho první důstojník. To byl panečku výhled!
A když se mu zachtělo –
„Pane Spocku, pojďte se mnou!“ a zavedl ho do své kajuty. Z turbovýtahu se občas ozval jeho potměšilý smích. „Oni vůbec nic netuší!“
Spock na to většinou odpovídal stoickým pohledem, který říkal, to je tak nelogické a iracionální, ale nahlas Vulkánec neřekl nic. Jen se konečky prstů dotkl Jimovy ruky.
Čechov se podíval na Hikara. Oba se rozesmáli.
„Myslí si, že to nevidíme, co?“

Vznesli se do vzduchu, jakmile se za nimi zavřely dveře simulátoru, který spustil program 5. Geordi si pomyslel, jak je skvělé cítit zase vítr ve tváři, ale Dat si stále uhlazoval uvolněné prameny vlasů.
Následovalo několik standardních manévrů, když tu oba naráz zahlédli cíl. Android vystřelil vpřed, ale poručík musel ještě provést rychlý půlobrat vpravo. Jenže při prudkém pohybu se mu uvolnil vizor, takže blížící se hrozbu neviděl.
Bum!
* * *
„Geordi, jak se cítíš?“ uslyšel hlas doktory Crusherové.
„Jako když dostanu něčím po hlavě.“
„Není divu. Už bys měl vědět, že famfrpál bez vizoru je blbost, ne hra na vlastní nebezpečí.“

Kostra dolil sklenici bourbonem. Spock odmítavě zavrtěl hlavou.
„Víte, že alkohol na můj metabolismus nemá účinek.“
„Aspoň bude víc pro mě,“ uchechtl se doktor.
Nic. Ani mrknutí.
„Povím ti vtip,“ pronesl Kostra, aby odlehčil ticho. Když dramaticky předvedl pointu, Vulkánec na něj hleděl s kamennou tváří. Takhle na něj zíral posledních deset minut. Vyprávět mu vtipy bylo za trest. Že ho to vůbec napadlo.
„Jste veselá kopa, pane Spocku,“ utrousil McCoy.
„Vskutku.“
Kostra se rozzářil. Tak přece jen! Vydal se přes nebezpečí a nakonec ve Vulkánci zasel semínko humoru.
„Nicméně, nemusíte mne urážet, doktore.“
McCoy si povzdechl.
Opravdu malé semínko.

„Punkové nutrie?“ zeptal se podezřívavě hlavoun Klingonů. „To bych rád viděl.“
Spock se tvářil, jako by chtěl říct: „To já taky.“
„Ukradli to krycí zařízení, takže je nemůžete vidět,“ vymlouval se Jim.
„Já bych řekl, že žádné punkové nutrie neexistují a že si tu z nás utahujete!“
Situace začínala být vážná. Kirkův mozek horečně pracoval. Dělej, Scotty, modlil se v duchu. V tom Spock odnikud vytáhl malého chlupatého tribbla. Jim se chopil příležitosti.
„Vidíte? To je ono,“ řekl skoro úlevně, ale zbytečně. Scotty konečně zaměřil jejich souřadnice.
„Punkové nutrie,“ zamyslel se Spock po transportování. „Vskutku fascinující,“ dodal s povytaženým obočím.

Leo si prestal robiť štatistiku o tom, koľkokrát mu Jim takmer umrel sotva mesiac potom, čo ho spoznal.
Doteraz mu nikdy nenapadlo, aké by to bolo, keby sa mu všetky tie momenty srdce zastavujúceho strachu nezmazateľne vrývali do pamäte. Zo svojej pracovne cez pootvorené dvere kútikom oka sledoval Vulkánca meravo sediaceho pri Jimovom nemocničnom lôžku.
Vlastne po prvýkrát Spocka ľutoval. Už sa mohli prestať báť, ale dotyk smrti zanechával jazvy.
A ak si Leo náhodou všimol, že Jim a Spock majú dlane pritisnuté k sebe, tentoraz bez bariéry medzi nimi, predstieral, že netuší, čo to gesto vo vulkánskej kultúre znamená.

"Kostro, já tě potřebuju! Sejdeme se za deset minut v kumbále vedle transportéru."
"Ale co na to řekne Spock?"
"To je mi jedno, s ním si to rozdám později v kajutě. Teď potřebuju tebe, sakra!"
"Ale no tak Jimme! Mohl bys tím zranit to jeho zelenokrevné srdíčko údajně postrádající cit, víš? Nemusím ti říkat, že pod všemi těmi vrstvami chladu je žhavější než vulkánské slunce... Dáme si trojku, co ty na to?"
"Trojku nebo čtyřku, to je mi fuk, ale já to sakra potřebuju hned!"
"McCoy Spockovi: Dostavte se neprodleně k transportéru dva, stav nejvyšší nouze, jde o kapitánovo zdraví."