Star Trek

„Plánujete navštívit svoje rodiče?“ ptal se Spocka McCoy, když se blížila naplánovaná dovolená pro posádku lodi Enterprise.
„Nebudu si dovolenou vybírat, doktore. Jak jistě víte, my Vulkánci svému tělu dopřáváme odpočinek jinými, méně pošetilými způsoby,“ odvětil Spock.
Doktor se zamračil. „Ale vaši matku by to jistě potěšilo, nemyslíte?“
Spock se na něj udiveně podíval. „Jistě, to vskutku ano. Ale viděli jsme se minulý rok, další návštěva u rodičů je tedy zbytečná.“
McCoy jen vrtěl hlavou. „Musíte své rodiče naplňovat radostí,“ dodal ironicky.
Spock mu kupodivu rozuměl. Byl to člověk. Měl velké srdce, ale místa pro chladnou logiku už mnoho nezbývalo.

“Zaměřili jsme jejich pozici, kapitáne.”
“Jsou na dostřel, komandére?”
“S malými korekcemi kurzu? Ano.”
“Výborně. Až budeme dostatečně blízko, palte dle libosti!”
~
“Opětují palbu”
“Úhybné manévry, vzor delta pět. Pokračujte.”
~
“Zaznamenávám celkový kolaps jejich systémů, kapitáne.”
“Výtečně. Zavolejte je!”
Na hlavní obrazovce se promítl značně rozkostičkovaný obličej muže.
“Tak co Kangu, něco mi říká, že jsi změni názor”, pronesl kapitán.
“Nikdy. Lahev Tuzemáku ze Země 20. století má cenu tisíců prutů latínia. Bude ze mě žebrák, jestli ti ho dám zadarmo.”
“Taky z tebe může být mrtvola.”
“Jestli mrtvola, tak ať vím proč”, načež odzátkoval lahev a zhluboka se napil.

„Čokoládový dezert?“ zeptala se Gainana, když si k baru přisedla Troi s náladou pod psa.
„Ne,“ zavrtěla poradkyně hlavou.
„Horkou čokoládu?“ Gainana to zkusila znovu.
Zvedla k ní skelné oči.
„Se šlehačkou?“
Ale Deanna zase odmítla.
„Tak to musí být velké trápení, když nechceš už ani čokoládu. Co se děje?“
Před Troi přistála sklenka Rudého Toriana. Vzala ji do ruky, pohlédla na mok zářící ve světle barových žárovek a na jedno polknutí její obsah vypila.
Do očí jí mimozemský rum vehnal slzy.
„Williamovi byla nabídnuta loď,“ řekla tiše. „Myslím, že přijme.“
Gainana ji vzala za ruku.
Tenhle smutek alkohol neutiší.

Elegantní pánové a krásné dámy v přepychových róbách ověšené šperky krouží v rytmu valčíku.
Promenáda, duchaplná konverzace, vějíře z pavích per se jemně pohybují.
Mazurka. Dámy se kokektně usmívají na pány.
Čtverylka.
Menuet.
Mládí víří sálem v rytmu veselé polky.
Čardáš zbarví tváře do červena a tanečníci uvítají delší pauzu.
Dva muži, zjevně cizinci, sledují zábavu. Jeden z nich se nechá zlákat a odchází se bavit.
Valčík, polka, kotilion.
Cizinec s dvornou úklonou předává svou tanečnici do péče její matky a vrací se ke svému společníkovi.
„Jak se vám líbí ples, komandére?“
„Nelogické. Mnoho pohybu pro nic,“ odtuší lakonicky Spock.

„Jsme tu, abychom vzdali čest kapitánu Johnu Evansovi, který svým hrdinským činem zachránil svou posádku, bitvu a pravděpodobně velkou část lidstva.
Neváhal evakuovat svou loď, převzít ovládání a vrhnout se vstříc nepřátelské flotile. Nakonec zbyl sám proti obrovské přesile a mateřské lodi protivníka, kterou se rozhodl zničit přímým náletem.
Když nasměroval svou loď na kolizní kurz, mluvil přes poškozenou vysílačku jen se mnou. Kapitán Evans byl hrdina, který v posledních minutách myslel na své blízké. Mám předat jeho vzkazy.
Milým rodičům děkuje za své dětství.
Milované manželce děkuje za roky lásky.
A jeho přátelům a spolubojovníkům mám vyřídit prosté: ‚Ááááááááá!‘“

Poručík Fowleyová přibyla k posádce hvězdné lodi Enterprise a okamžitě se stala nedocenitelnou osobou. Byla skvělá po všech ohledech – akademii absolvovala s vyznamenáním a měla správně nakročeno k tomu, aby jednoho dne usedla do kapitánského křesla. Kariéry ve velení se ale dočasně vzdala, neboť její láskou byla věda, ve které vynikala, a obětavá pomoc druhým.
Hned týden po svém nástupu se přihlásila do výsadku na velmi nebezpečnou misi. Byla vhodnou kandidátkou jakožto držitelka černého pásku v judu.
Ale zdálo se, že nebyla příliš znalá poměrů na lodi. Hned za prvním keřem ji dostali.
Měla totiž na sobě červenou uniformu bezpečáků.

Christian ležel na břiše s rukama svázanýma, ústa zacpaná roubíkem.
Zprava se kolem něj mihly kožené kalhoty. Zaregistroval v nich blonďáka s oříškovýma očima s potutelným úsměvem. V ruce třímal jezdecký bičík.
Zleva mu výhled zastoupila nacistická uniforma. Modré oči pod brigadýrkou jen zářily. Vzduchem zasvištěl důvěrně známý zvuk důtek.
Greyovi se trochu sevřely půlky. Byl od Elleny zvyklý na ledascos, ale tohle... to bylo poněkud příliš.
„Vypadá, že mu to stačilo,“ kývl Kirk na svého parťáka.
„Myslíš?“ zeptal se trochu zklamaně Harkness. „Škoda nevyužít příležitosti,“ mrkl na něj.
Kirk se lišácky usmál.
Za dveřmi herny Ana zaslechla tlumené zavytí.

Hostitelé přicházejí a odcházejí...
Ale tam uvnitř stále probíhá oboustranně výhodný, obohacující vztah, který můžeme bez nadsázky označit za závislý - přinejmenším z pozice hostitele, jehož okouzlující profil zdobí pruh nepravidelných teček připomínajících pozemskou formu života zvanou levhart.
Dobrý hostitel si odpustí řeči o hostu a rybě, přestože oba mohou žít v nádrži a patrně jsou i stejně slizcí.
Jakými slovy lze popsat tu velebnou nádheru, když vám do břicha voperovávají přítele a pomocníka, jenž vám otevře bránu k vědění a telepatii... Protože teď už nejste dva, ale jen jedna jediná dokonalá bytost!
Trill a jeho symbiont. Může být něco lepšího?

Trpaslík zatím vše sledoval s pečlivě hraným napětím. Teď se pootočil, aby si soupeřivá drůbež ničeho nevšimla.
„Vidíte, vše probíhá přesně podle očekáváni,“ ozval se Trpaslíkův hlas z
komunikátoru.
„Ano? A intervence modré budky?“ Spockův hlas zněl skoro posměšně.
„Znáte Doktora,“ odpověděl Trpaslík unaveně. „Improvizoval...“
„Tomuhle vy opice říkáte improvizace?“ Kocour vzhlédl od své šesté ryby a
poprskal přitom několik nepříliš šťastných spolustolovníků.
„Víte, že vás všechny slyším?“ ozvalo se z reproduktoru. Všechny monitory
náhle ukazovaly šestihraný pult a zpoza něho se mračila postava Doktora.
„Helejte, přestaňte s tím dohadováním,“ ozval se náhle Lister. „Právě
jsme přišli o kus děje!“

Vulkánci neuzavírají sňatky z lásky, neboť místo citu vyznávají rozum. Přesto v době posvěcení svazku jsou si blízcí, jelikož sňatek je domluven už v dětství a od té doby jsou druh a družka spojeni mentáním poutem.
T'Pring byla Spockovi předurčena, k velké spokojenosti jeho otce a velekněžky T'Pau.
Ale Spock k T'Pring žádnou blízkost necítil. Obdivoval její logiku, ale jinak si byli zcela cizí. Ke sňatku cítil úctu jen nátlakem rodiny a především T'Pau, pro niž čest rodu byla nejdůležitější.
Byť své emoce potlačoval, cítil, že rozhodnutím rodiny trpí. Lidská polovina v něm volala po spojení vedeném citem, nikoliv rozumem.