Arabela

Z jeskyně se ozval burácivý řev, až se skály drolily.
To znamenalo jediné – dračice právě snesla vejce. Teď jsem už musela jen trpělivě počkat, než dostane hlad a opustí sluj.
Konečně jsem zaslechla plácání křídel. Dračice odletěla na lov.
Vběhla jsem do doupěte a popadla vejce. Pořád hřálo.
Zaváhala jsem, když jsem pomyslela na smutné výrazy dětí, až zjistí, že jim v knížce chybí pohádka o Bajajovi. Jeho soupeř se totiž nikdy nenarodí. Pak jsem si ale přes ramena přehodila hnědý plášť a zapnula knoflík.
Protože pro vědu musíme přinášet oběti všichni.
Já se teď také přeci vzdám chutné omelety.

Rádce předstoupil před krále: „Vaše Veličenstvo, hranice mezi Říší pohádek a Říší pohádek pro dospělé je stále problematičtější. Spiderman se letos stěhoval už třikrát.“
„Spidermana nechceme, nedává dětem moc dobré příklady. To skákání po budovách se mi zdá poněkud nebezpečné,“ vrtěl hlavou Hyacint.
„Pro dospělé je, když budu citovat Fantomase, málo temný,“ pokračoval rádce.
„Dobrá, dobrá. Co tam máme dál?“
„Prý jestli byste ráčil vrátit Daenerys.“
„Ale ta přece patří nám! Vždyť má draky!“
„Jenže Hra o trůny je až od osmnácti, Veličenstvo.“
„To říkali svého času i o Perníkové chaloupce! Daenerys je hodné děvče, zůstane tady. A draci taky."

„Veličenstvo! Šípková Růženka se vzbudila už dnes – úplně sama! A čarodějnice pozvala Jeníčka a Mařenku na piknik.“
„Pane králi! Nemůžu přemluvit Otesánka, aby snědl povoz. Prý má v puse třísky…“
„Vaše veličenstvo, stále se mi nedaří vylovit Zlatou rybku, někam zmizela.“
---
„Bajajo, co ty tady? Jak to, že nebojuješ s drakem? A co se to tu dneska vlastně děje? Nikdo nepracuje, i když všichni podepsali celoživotní smlouvu…“
„Stávkujeme, na to máme právo. Požadujeme příplatek za rizikovou práci.“
„U tebe by se to ještě dalo pochopit. Ale co taková Šípková Růženka?“
„Víte, vědci zveřejnili studii o vlivu nadbytečného spánku na obezitu…“

Máma byla zoofilka, táta pěkný ptáček,
narodil se hodný chlapec, mělo to však háček.
Spolužáci záviděli, že má zvláštní nadání,
spíš za trest než za odměnu dostal jedno poslání.
Měl navštívit říši lidí a pomáhat člověku,
ať se snažil jak se snažil, výsledek byl ke vzteku.
Bonzli na něj, že prý kráká,
- "svoje bližní za vlasy?!",
- senilní král na ten popud dal ho vsadit do basy.
K princezně když vzplanul láskou, svět ho začal proklínat,
a tak čistě ze zoufalství jal se všechny zaklínat.
Chtěl být jednou skvělým tátou - Rumburakem dobrákem,
místo toho je z něj psanec s pokřiveným zobákem.

Zabít málo, jak se zdálo,
zasloužil by tenhle ptáček,
po křídlech a po zobáku,
neboť našel ve všem háček.
V dobrých skutcích cestu ke zlu
na cinknutí zvonku,
spoustu živých přivésti chtěl snad až k žití sklonku.
Z místa činu často mizel v opeřence proměněn,
vždy byl za své skutky trestán ale nikdy doceněn.
Děti měnil na staříky, což byl pokus vědecký,
dovolte mi nyní přečíst můj posudek svědecký.
Chtěl být vládcem celé říše, žalobce zde pro soud píše,
a v pohádce filmové potvrzují králové.
Neodsuďme Rumburaka, na obranu říci stačí,
že měl chudák těžké dětství neboť chytl chřipku ptačí.

Arabela tomu nemohla uvěřit. Pohádky končívají dobře! Ale Fantomas zklamal a ona teď objímala mrtvé Petrovo tělo.
„Nechám vás tu do večera, abyste se mohla rozloučit,“ vyštěkl posměšně Rumburak. „Ale zítra bude svatba!“
Neobtěžovala se odpovídat a pokračovala v pláči. Rumburak se odporoučel.
Nevěš hlavu, dceruško, zacukrovala jí do ucha holubice, hned jak jí usedla na rameno, Ryška mi právě řekla, kde sehnat mrtvou a živou vodu. Jen nevím, v čem je přinesu.
Arabela si utřela oči a usmála se.
„Co říká, princezno?“ vykňourla Mařenka.
„Potřebuje nádobu, aby mohla přinést vodu.“
„Stačil by pytlík od svačiny?“ sahala Mařenka do kapsy.