Jablko

Fandom: Pohádky (Arabela)
Na Pultanele právě začínal nový den.
Pan doktor Veverka si spokojeně vykračoval směrem k Polepšovně dětí nakažených zlobivkou. Pracoval tam už čtyřicet let, od té doby, co úspěšně vystudoval medicínu.
Sotva přišel do své kanceláře, mechanicky pověsil sako na věšák a oblékl si bílý plášť. Pak se vydal na kontrolu svých zlobivých pacientů. Jako obvykle panoval všude obrovský zmatek. Dědečkové a babičky se chovali jako psi a kočky.
„No tak, Mařenko, už jsi dost velká, abys věděla, že nesmíš tady Karlíkovi krást hračky…“
Do pokoje vstoupila poměrně mladě vyhlížející sekretářka – ještě měla vrásky.
„Pane doktore, volá vás paní ředitelka. Prý je to naléhavé.“
Ředitelka Jánská seděla za stolem a tvářila se ustaraně.
„Bohužel mám pro vás špatné zprávy…“
„O co jde?“ zeptal se stísněně.
„Víte, zažádal si u nás o práci absolvent v oboru dětských nemocí a po důkladné úvaze jsem jeho žádost přijala. Naneštěstí tu není dost práce pro oba…“
„Vždycky jsem pracoval oddaně…“
„Ale zasloužíte si odpočinek v důchodu. Vždyť už vám ani nerostou vousy...“
Nešťastně si to zamířil přímo do jablečného sadu.
„Prosím jedno červené jablko…“
„Jste si jist, že…?“ zeptal se ho hlídač.
Přikývl.
Za okamžik přistál na okně Polepšovny dětí nakažených zlobivkou čerstvě vylíhnutý bělásek.