DMD č. 18 pro 18. 4. 2013. Téma: Křup

„... úhelným kamenem všech mých činů musí být spravedlnost. Vždyť na spravedlnosti stojí celý tento svět! Přál bych si, až předstoupím před Stvořitele, abych mohl s klidným srdcem říci: Pane, snažil jsem se celý život jednat dle spravedlnosti, tvrdou rukou jsem trestal provinilce, však nevinné jsem propouštěl, nedopustil jsem se křivdy, mé svědomí to dosvědčí.“
V salonu se ozvalo ostré a suché zapraskání a královský prokurátor se odmlčel.
„Ale milý Villeforte,“ ozval se s nuceným smíchem Albert Morcerf, „Vaše vznešená řeč nás obyčejné smrtelníky unavuje. Hleďte, hrabě Monte Christo samou netrpělivostí zlomil troubel své dýmky. Nudíte hosty, a to je... neodpustitelné.“

"Jedijská knihovna," pravila výpravě Jocasta Nu, "je jako chrám. Každý se zde musí pohybovat s úctou a-"
KŘUP
Knihovnice ztuhla a naslouchala. Ticho.
"Takže s úctou a naprosto tiše, neboť-"
LUP
Jocasta Nu zúžila oči a našpicovala uši.
CHRUP
Knihovnice pokynula rukou a plula směrem zdroj tohoto naprostého porušení základního knihovního pravidla.
CHRUPY CHRUP
"Také je zakázáno cokoliv v knihovně konzumovat. Zvláště slané a sladké pochutiny-"
KŘUPKY
"Které svou konzistencí vytvářejí-"
KŘUP KŘUP
"Nevhodné zvukové efekty!"
Dokončila Jocasta vítězně a objevila se před rušitelem jako bohyně pomsty.
Gwen zaujatě studující jakýsi datapad na ní udiveně pohlédla a dokřupala si prsty.

Dole byla zima, ale když začala stoupat, zakousl se jí do rukou a tváří krutý mráz. Do svištění větru a jejího sípavého dechu se ozývalo jen chrupkání ušlapávaného sněhu.
Odpovědi na své otázky najdeš nahoře.
Ta slova jí zněla v hlavě. Šplhala dál a výš, zachytávala se výstupků a stromků.
Vrchol hory byl blízko.
Rukou nahmatala další výstupek a vytáhla se nahoru. Jedna noha byla zapřená o strůmek a právě hledala oporu pro druhou, když se ozvalo tiché křupnutí. Stromek nevydržel a zlomil se.
Visela jednou rukou na skále.
Někdy je cesta důležitější než cíl.
Zavřela oči a pustila se.

"Miluji tě. Ty to víš."
Dum Dum
"Jsi ta nejúžasnější bytost, kterou jsem kdy potkal."
Dum Dum
"A jsem s tebou strašně šťastný."
Dum Dum, Dum Dum
"Uvědomuji si co všechno jsme si spolu naplánovali. A rád bych to s tebou i zažil."
Dum Dum
"Ale ona je maličký, křehký motýlek a ten před světem nikdo neochrání."
Dum Dum
"Pokud to neudělám já. "
Dum Dum.
"Ona mne potřebuje víc než ty."
Křup
"A já vím, že ty to beze mne zvládneš. Nebudu se ti omlouvat, vím, že by to stejně ničemu nepomohlo."
"Mlčíš. Víš co chci říct?"
"Ale áno. Utekaj."

Než vrazil do té nečekaně přemístěné skříně, plánoval trávit neděli užitečněji než poleháváním.
Když v pondělí odpočíval s otřesem mozku, na tu horu špinavého nádobí se vydržel koukat půl dne. Pak vstal a umyl ho.
Středeční seznámení s desaterem špinavých džínsů uprostřed předsíně zapil skotskou.
Čtvrtek ve znamení vajglů na kuchyňském stole se rozhodl přežít ve společnosti švédské utěrky a Mozarta.
V pátek vyrazil do hospody, jen aby se nemusel dívat, jak neobratně ten orangutan věší prádlo.
V sobotu ráno jeho noha rozdrtila něco, co nepatřilo na koberec.
„Clarksone! Jestli se okamžitě neodstěhuješ, tak to další, co křupne, nebude cracker!“

„Už mě to nebaví. Furt jen do práce, z práce, já bych se na to už nejradši…“
Nespokojený kopáč do sebe hodil panáka.
„No jo, stojí to za…“ přitakal mu kamarád a též si pospíšil s pitím.
Po třetím rumu se zrodil v hlavě prvního pracanta nápad.
„Už vím, jak bejt doma! Neschopenka! Prostě mi zlomíš ruku.“
Alkoholem rozkuráženi se odebrali na záchod, kde neschopenky chtivý chlapík položil ruku přes mísu a na prkýnku rozkročený kamarád silně dupnul.
Křup!
Nekřupla ovšem ruka nápaditého kopáče, anžto ten s ní na poslední chvíli ucukl. Neschopenku dostal obětavý kamarád na dvojnásobnou zlomeninu kotníku.

Sergej vešel. Tamara se Lvovi vymanila a znovu poklekla před něj, ale stále vzdorně svírala jeho dlaň.
K jejímu překvapení její muž klekl na dřevěnou podlahu vedle ní.
Lev se k němu obrátil. „Sergeji, příteli, musíš mi pomoci zjistit, která krysa mě to tehdy zradila!“ Pronesl to tak nenávistně, až se Tamara otřásla. Nikdy bych nevěřila, pomyslela si, že můj nejdražší může znít takhle.
Mrtvě pronesené „Byl jsem to já,“ jí všechny myšlenky sebralo.
Ticho přerušilo až zařvání, pak rána a křupnutí - to starý katoržník Sergeje udeřil a přerazil mu brýle. Pak odstrčil děsem ztuhlou Tamaru a vyběhl ze salónku.

"Otevři tu tlamu pořádně!" rozkázal zvěrolékař vlkovi. "Jasně, sestřičko, šestka vlevo dole je na dva kusy. Tak to je na extrakci, příteli. Sestři, umrtvovací injekci! Až zabere, budeme trhat."
"Poslyš, vlku", zeptala se sestřička, "jak jsi k tomu přišel? To jsi zase spadl ze střechy?"
"Kdepak, prasátka mají na střeše opalovací terasu se zábradlím okolo."
"Tak tě trkla máma koza?"
"Proč by to dělala, když jsem jí nesl nákup z města až do chaloupky?"
"Nezkusils tentokrát babičku pokousat?"
"Proboha, proč bych to dělal? Pozvala mě na nedělní oběd a kávičku! A na oříškové sušenky! Jenže ... ona zapomněla ty ořechy vyloupat."

Je to velmi útulné místo. Je tu tma a spousta hebounkých kožíšků, které se o mě otírají. Stejně jako ten můj o ně. Je to jediné místo, které znám. Nebo spíše... Jiné si nepamatuji. Možná snad matně nějaké kovové záblesky, hluk a pocit lepivého chladu...
Jsem šťastný. Čas tu plyne pomalu a jednotvárně. Jakoby již uplynula věčnost. Je to známé, nechci nikdy znát nic jiného.
A najednou se nade mnou objeví trhlina a v ní světlo. Něco se tou štěrbinou protáhne a uchopí mne, nese mne nahoru a strčí do nějaké jeskyně. Něco mě stiskne. Poslední, co slyším, je "Křup".

„Vážně v tom mělo křupnout, Scullyová?“ zeptal se úzkostlivě Mulder.
„To je naprosto normální. Občas nějaké žebro málo přeříznu, takže se pak vylomí. A kosti při lámání prostě křupou,“ odpověděla mu Scullyová nezaujatě, když mrtvému vytahovala hrudní kost s trojúhelníkem žeber.
„Jak myslíš,“ řekl přiškrceně a začal zelenat.
Scullyová přešla k abdominální části a jala se vytahovat střeva.
„Probůh, to je toho tolik?“ podivil se a couvnul.
Scullyová s hlasitým mlask položila střeva na váhu. „Muldere, ještě slovo, a už tě k pitvě nepustím.“
„Asi mi to nebude vadit,“ odvětil Mulder a s rukou na puse se vytratil z pitevny.