DMD č. 18 pro 18. 4. 2013. Téma: Křup

A pak pro ni skočil do jámy. Dopadl na nohy a hadi okolo něj-
KŘUP! "Zase nějaký hloupý křupan" pomyslela si Odula a prolezla všemi tunely. Bylo to nějaké děcko.
"Dítě, jak se jmenuješ?"
"Dovolte! Já nejsem dítě, jsem hobit." Řekla ta věc významně.
"To je mi jedno. Zrovna jsi mě vyrušil od skvělého nápadu na knihu. A mimochodem mohl bys pane nevímjaksejmenuješ přestat zírat na mé nohy? Zvykni si že jich je osum.
"Ale Glum čeká až mě sežereš já jsem totiž Frodo."
"Já o ničem nevím." Otočila se a vrátila se ke své knize: -se rozprchli. Uchopil-
KŘUP!

Nebol sklamaný keď mu ten bastard povedal nie. Čakal to.
„Vedeli ste, pán profesor – riaditeľ – že muklovia tomu hovoria Druhá Svetová Vojna?“ spýtal sa na odchode z pracovne. Zo školy. Z civilizácie. Rukou bezmyšlienkovito pohladil rám dverí.
Ten bastard si ťažko povzdychol.
„Vedeli ste, že mladiství boli z Londýna evakuovaní na vidiek?“
Prekvapený výraz. „Skutočne? Aké obozretné! Vidíš, môj chlapče, akí sú-“
„Vedeli ste, že mňa ste vysadili z vlaku priamo uprostred Londýna?
Ticho.
„Vedeli ste, že Londýn bombardovali?“
Ten bastard si odchlipol čaju a založil ruky.
Tom neodolal. „A viete, profesor Dumbledore, ako robí človek, keď naňho padne dom?“

Byl to pozoruhodný obrázek. Kdyby byl Andrew Carpenter zvyklý užívat expresivních opisů, musel by říct, že tam bratr sedí jako zařezaný. Na podlaze. Na roztříštěných dlaždicích přímo uprostřed skleníku. Vypadal v tomhle přízračném pološeru mnohem mrtvěji než byla jeho obvyklá norma. Tvídové sáčko měl celé uprášené. Vyzáblé pavoučí prsty svíraly nějaký předmět, který, jak se zdálo, zjevně upoutával veškerou Richardovu pozornost. Vzhlédl a rozechvěle ho Andymu ukázal.
"Jsou neuvěřitelně rychlé! Ozvalo se jen takové KŘUP..."
Sušenka.
S nepatrným otiskem zubů.
Andrew zavrtěl hlavou.
Pokousaného pošťáka by těm bestiím ještě odpustil. Ale závislost na cukru - to by mohl být opravdový problém.

Diplomat, zastupující Německé upíry, dorazil už před sedmi hodinami a nejen že se stihnul chovat, jako by tam byl doma, ale navíc pořád vykřikoval něco o nárocích německého národa, a tak. Choval se velmi nevybíravě a to i přes to, že byl pohoštěn a byl mu poskytnut bezpečný příbytek, kde mohl přečkat slunečný den.
Arogantně a velmi, velmi nerozvážně si dovolil dloubat do Viktora a do obličeje mu křičet výhružky o Krvavém honu a válce, kterou jako podřadný Slovan nemůže nikdy vyhrát. A tak přetekl Viktorův brujahský pohár trpělivosti a za doprovodu křupnutí germánské páteře mu jednou rukou urval hlavu.

Sedíš tu před dietistou,
s tebou on má práci jistou,
Zblajznuls mámu, tátu taky,
vytřel jsi všem jejich zraky.
Zblajznuls děvče s jetelem,
pak sedláka se senem,
zblajznuls ho i s koněm jeho,
nedíval ses vpravo, vlevo.
Dietista hlavou kroutí,
obezita tvá ho rmoutí,
říká: "Chlapče, nebuď hňup,
každý chce být jako chlup!"
To se ti však nepozdává,
apetit je prý věc zdravá!
Doktora jsi spolknul hravě,
v žaludku ti leží právě.
A pak jednou přišla změna,
potkala tě krásná žena,
jako stéblo tenká byla.
ihned se ti zalíbila.
Otesánku, kdybys tehdá
aspoň trochu zhub‘,
vaše postel nemusela
udělati KŘUP!

Obřad se vlekl a Edvin tak měl čas přemýšlet. Harry, jehož právě Artuš oklepával mečem, měl všechny předpoklady, aby vešel do dějin. Dobrodružnou povahu, zářivý úsměv a v erbu chrpu lordů z Harrow. Přesto si ho Edvin z pohádek nevybavoval, což nakonec přisoudil nedostatečnému zájmu o Artušovskou legendu před tím, než se stal její součástí.
Sotva pasování skončilo, připojil se sir Harry k jeho družině směřující do Yorku, a byl tak u toho, když tato družina narazila na průsmyk hlídaný bílým saským drakem. Ten v následné bitvě milého sira Harryho popadl, nadšeně mu zlomil páteř a najednou všechno dávalo smysl.

Křup
,,',','?"
,,Věř mi Woodstocku, to nic není."
Křup, skvíík, křup
,,',','?!"
,,Nech toho, nic se nám stát nemůže. Nebuď přeci pořád takový pesimista."
Křup, skvíík, křup, vrz, prask
,,',','!"
,,Uveď mi Woodstocku jediný důvod, proč bych měl z mého letadla slézt. Na tomto stroji jsem porazil i samotného velkého Rudého barona!"
,,',','!!!"
,,Jaká prasklina? O čem to tu sakra pípáš? Já na trupu letadla žádnou prasklinu nikde- Aú!"
Křup, křup, prask, křup, prásk, buch, kvík!
*rychlé kroky*
,,Co se to tu stalo Patty?"
,,Pod Snoopym se propadla střecha jeho boudy, Chucku."
*krátký pohled na misku s krmením*
,,Dobrá, dneska třetí snídani asi vynecháme."

„Ty seš fakt brambora!“ rozčilovala se Jess.
[„Ne ne, brambora je strýček Wyrrgy!“] protestoval Simba a popotahoval nosem.
„Ale ty taky. Říkám ti to pořád. Když máme nějaký úkol, soustřeď se a nekoukej po ptákách!“
[„Tam ale žádní ptáci nebyli…“]
„To je fuk, máš dávat pozor. Obzvlášť, když lezem kolem raghulů. Ale ty ne, ty radějí zíráš na myšohryzy… tos pod nohama opravdu neviděl tu hroznou hromadu kostí?“
„Neviděl.“
„Buď rád, že to neřeknu tátovi,“ pomalu se uklidňovala.
[„Tak už se na mě nezlob. Příště už na žádnou kost nešlápnu, slibuju.“]
„Jo, ale do chřtánu si je určitě narveš zas…“

Dvojice akademických vykradačů hrobů se staromódními pochodněmi procházela kobkou, která kdysi dávno patrně patřila nějakému tomu sithskému lordovi, a koukala, co by se dalo čmajznout a odvézt.
Jessica, moudrá to mistryně, si okamžitě všimla hromádky svitků na oltáři, Simbacca, ne až tak moudrý padawan, se soustředil na oběti rozložené kolem mrtvoly a zejména pak na oříšky, kterých spatřil celý koš. Oříšky mu chutnaly.
„Nejez je, jsou tu už kdo ví kolik mufilionů let a nejspíš zkameněly,“ zavelela, když spatřila jiskru v jeho očích, a začetla se do svitku. Vypadalo to jako recept na štrúdl...
Křup.
„Co to bylo?“ zbystřila.
[„Nif?“]

Rozprostírala se doširoka mezi smrky.
Překrásná. Nestvůrná. Spirálovitě utkaná dokonale souměrná hvězdice postříbřená měsícem. Poklidně dřímající lesík u botanické zahrady proměnila v přeludnou smrtelnou past.
„Přilákáme je. Návnada budu já,“ navrhla Lada stísněně. „Vy je stačíte zastavit, až přijdou.“
Evžen ji vztekle drapl za zápěstí: „Pitomost. Dostanu dva nebo tři. Co když jich je víc?"
Švihl druhou rukou. Z vysokého buku se s praskotem odlomila tlustá větev.
Evžen se kamenným nožem řízl do dlaně. Pomazal kůru krví, aby pavouky přesvědčil, že návnada je živá. Pak ji poslal doprostřed pavučiny.
Zatřásla se.
Vzápětí jako by se dal do pohybu celý les.