„Pán si mě vyvolil. Je to velká pocta,“ prohlásila Bellatrix se svým maniakálním úsměvem.
„Bello, posloucháš se vůbec?“ řekla Narcisa a zněla opravdu unaveně. „Tohle přece… to není cesta, kterou bys měla jít. Měla bys založit rodinu, vychovávat děti. Ne mu dělat poskoka a nechat se mučit.“
Ruka jí sjela k hůlce. Lucius, do té doby mlčky přihlížející, zpozorněl. Věřil sice, že na svoji sestru by nezaútočila, ale… kdo ví, třeba už se dostala i za tuto hranici…
„Jistě, tys byla vždycky hodná holčička, že?“ zaprskala Bella. „Musíš být rád, jak vzornou ženušku máš, švagře.“
„To vskutku jsem,“ odpověděl důstojně.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit