Luně na očích

Na tu noc nezapomenu. Vnitřní neklid mě vytáhl ze stanu k nedalekému jezeru.
Ona tam seděla a podala mi vajíčko.
„Koupané v měsíčním svitu, ochrání tě před zlými vílami.“
„Děkuju…“
„Je krásná noc,“ šeptala.
„Z měsíce dneska zbyla díra do jiných světů.“ Dospělí to ode mě slyšeli neradi. Jí jsem to říct mohla. Světlé vlasy neskryly hůlku za uchem.
„Ano. To někdy říkala i maminka. Zemřela.“
„Já maminku pořád mám…“
Já za ní tušila siluetu hradu, ona za mnou možná tábořiště.
Nevím, kde jsme skutečně byly.
Na všechna slova i mlčení jsme dostaly jen tu jednu noc.
Stála za to.