Odpolední představení

Konečně mám možnost splnit si svůj dávný sen. Na pódiu exibuje ten vygumovanej pozér, žongluje s vajíčkama a zblbý pionýři na to z hlediště hypnotizovaně čuměj. Vstanu a zařvu z plných plic: „Nebude to dlouho trvat a celá tahle obří říše půjde do kopru! Strana půjde do kopru! A váš novej prezident bude ožralej jak Dán dirigovat berlínskou filharmonii!“ A pak už si jen vychutnávám, jak se tomu trapákovi začínaj chvět tlapičky a vajíčka mu padaj na hlavu, jedno za druhym, až je celej zapatlanej od bílků a žloutků. Vlk vedle mně jen obdivně hlesne: „Tomu říkám Artěk, ty vole.“