Tíživé tajemství

V záhrobním světě rozkvétaly uschlé kopretiny, když se stalo, že k sobě lepá jednoruká děva a popálený bývalý generál dělostřelectva pojali vznešené city. A když se půda začínala měnit v kámen, rozhodl se plukovník pojmout svoji sličnou milou za ženu.
„Drahá, vezmeš si mě?“
„Co?“
„Budeš mou družkou provázející mě na věčnosti?“
„Já... Já... Nemohu, mám strašlivé tajemství!“
„Och, jaké to tajemství, že mě může odloučit od mé mrtvolní lásky!“
„Já... Nejsem tak docela mrtvá.“
„Co, má lásko, ty jsi nemrtvá?“
„Už to tak bude...“
„Jakože jsi živá?!“
„Co? Ne, samozřejmě ne, zlatíčko, co tě to napadlo, já jsem upír!“