...fronty

Varhany hrály svůj part. Zvučně, až duněla zem. Kostely se bortily, když zazněly, a torza se stala smutnými pomníky ještě smutnějších osudů.
Bajonety se do těl zabodávaly s neharmonickým mlaskavým zvukem.
Kulomety štěkaly jako vzteklí psi.
Děla překonala bubny. Zabodávala je hluboko do země, pod nánosy bahna, zatímco se sama objevovala na povrchu.
Děsivá, hlučná.
Kakofonie orchestru, který se snažil ladit a dospět do určitého rytmu.
Marně.
Bylo tu něco, co veškeré snahy kazilo hned na počátku.
Linie, která se ocitala naprosto mimo.
Zpěv, který se nesl skrz a nad tím vším.
Prostupoval kůží, prostupoval duší.
Když zpívalo sténání umírajícího.