Mea culpa, mea maxima culpa

Co si člověk neudělá sám, to nemá, pomyslela si Donna, když shazovala vázu ze stolku. Za chvíli si střepem přeřezala provaz a uvolnila si ruce i nohy. Kdyby čekala na Doktora, je tu ještě zítra. Dveře nebyly zamčené. Rozhlídla se po chodbě a když nikoho neviděla, vydala se zkoušet ostatní místnosti.

Doktora našla ho ve čtvrté, svázaného a bezvědomého. Povzdechla si, rozvázala ho a začala ho fackovat.

"Prober se, marťane, proč sis od nich bral pití!"

"Měli výborný čaj," zahuhlal omráčeně. "Banánový."

"Je jasné, kdo za všechno může."

"Má převeliká vina. Moc, moc se omlouvám."

Donna obrátila oči v sloup.