Odpověď na tu nevyslovenou otázku

Večer se nevyvíjí dobře. Jugháš zvyšuje hlas.
„Zdá se, že o svém bratrovi mluvíš velice rád," říká. „Ale pověz mi – kolik zabila moje rasa tvých dětí?" Vezmu ho za ruku – chvěje se.
„Dětí?" podiví se kníže. „Neměl jsem..."
Nedívám se Jughášovi do zkamenělé tváře. „Odpověď na tu nevyslovenou otázku," řeknu tiše, „je čtyři." A pak se konečně odvrátím od našich hostitelů, obejmu ho a dovolím si plakat.
Hlasité kroky se vzdalují sálem.
„Urazil se?"
„Ne," ujistí mě Éowyn. „Dívá se na řeku. Pokud mne omluvíte..."
Přikývnu. My máme svůj žal, oni zase svůj.
Právě proto, aby jich nepřibývalo, jsme přišli.