Kam se náhodou dostala

Padal sníh.
Vločka za vločkou.
Jedna spadne na zmrzlou půdu a zůstane tam až do jara.
Druhá roztaje při prvním kontaktu s jabloní.
Náhoda.
Stejná jako řídí i životy lidí.
Její.
Jako ta vločka mohla dopadnout o kousek vedle a vše by bylo zcela jiné.
Beton.
Tráva.
Hlína.
Okap.
Španělsko.
Obchod.
Sklad.
Nizozemí.
Lepší.
Horší.
Jiné.
Někde uvnitř cítila nejasný tlak, neviditelný provázek táhnoucí její vyčerpanou duši zpět v čase. Do období loňského sněhu, loňských vztahů, loňského smíchu, loňského teď.
Nemohla.
Snad ani nechtěla.
Přesto tlak nezmizel; sílil.
Jako by se ta vločka drala proti větru, proti neúprosným pravidlům náhody.