Seděly spolu v koutě kavárny, kde na sebe ve Vídni poprvé narazily. Venku pršelo, ovzduší bylo unavené a káva lahodná.
„Co si slibujete od života v hříchu?“ zeptala se Nora, míchajíc v pravidelném rytmu tekutinu temnou jako hlubiny Hádu.
„Máte o mně nízké mínění,“ odvětila Karoline. „Když myslíte, že jsem dosud žila jako světice.“
„Nejsem první žena, kterou si zamýšlíte ponechat?“
Pauza. „Jste,“ odvětila nakonec.
„Mohla bych utéct s potetovaným námořníkem?“
„Násilím vás zde nedržím.“
„To je ovšem lákavá představa.“
„Dnes večer tedy strávíme na řece,“ pohlédla na ni vražedně. „Pan manžel bude mít radost, slyšela jsem, že nenávidí lodě.“
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
To jsou hlášky! Jak si u toho
Keneu
To jsou hlášky! Jak si u toho můžou tak v klidu míchat kafe? Já bych ho na sebe vylila nejpozději u útěku s námořníkem. Lákavé držení násilím taky zafungovalo. Skvělé.
Čím déle Dunaj existuje, tím
Ancient Coffee
Čím déle Dunaj existuje, tím více se propadá do magického realismu. Vznáší se v oparu představy konce devatenáctého století. Jsem tak poetická, asi už mě taky dostal! 0_0
A děkuji :).
Hrozně se mi líbí to
Tenny
Hrozně se mi líbí to přirování kafe k tekutině temnoty Hádu :))))
A teda tenhle rozhovor je přímo nabitý, to napětí úplně cítím!
Panem manželem myslím Alexe? :D
Děkuji. Správné kafe musí mít
Ancient Coffee
Děkuji. Správné kafe musí mít přesně tuto barvu.
Panem manželem myslí Alexe :).