Dotknem sa stromu, zmení sa na zlato.
Dotknem sa kameňa, zmení sa na zlato.
Tráva pod mojimi nohami sa stáva zlatou, všetko sa pod mojimi rukami mení na cenné.
Odteraz bude Frýgia prekvitať. Bohatstvo, moc, všetko bude moje. Nič mi už nezabráni v šťastí.
Vraciam sa do mesta, do svojho paláca, predstavujúc si, aký už čoskoro vzbudím úžas.
Už vchádzam dovnútra; ktosi mi ide naproti. Moja milovaná dcéra, beží ma privítať. Otváram náruč. Bude prvá, s ktorou sa podelím o šťastie.
Už sa chúli v mojom náručí, začínam rozprávať. No zrazu je iná, ťažká a chladná… Dcéra moja? Dcéra moja!
Po, 2011-04-18 16:38 — Profesor
Ránu na konci jsem očekávala.
Ránu na konci jsem očekávala. Je to hezky vystupňované.
Ne, 2011-04-17 22:11 — Esclarte
Sakra, to je moc dobré a
Sakra, to je moc dobré a drsné. Jo, to je lekce v té nejsurovější podobě. Takovou bych mu ani nepřála (chudák dcera).
Ne, 2011-04-17 22:07 — Birute
Chúďa malé.
Děsivě vystupňované. A krutě ironické - jak to u řeckých mýtů bývá.
Skvělé drabble!
Ne, 2011-04-17 00:05 — ioannina
Jo tak tohle mě u něj
Jo tak tohle mě u něj nenapadlo! (Jídlo jo, kde co jinýho jo, ale tohleto ne.) To je nápad!
Hodně vysoká cena.
Dobře mu tak, chamtivci.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit