Tolikrát domov

Tolikrát už snil, kdysi ještě v bezpečí vlastního domova, že je unášen větrem nad horkou planinou, unášen vodou v panenské zátoce, podvolen bludnému proudu pod hladinou, unášen neznámými muži, podvolen jednomu po druhém nebo taky všem najednou, všem jejich údům.

Teď, unášen horkou planinou neznámými muži, podvolen proti své vůli, už snil jen o bezpečí domova, který kdysi míval.

„Kam mě vezete?“ zeptal se s palčivou myšlenkou na svobodu a hlt vody.
„Domů,“ ujistil ho Redford tónem starostlivého, ale autoritativního otce.

Ač zmaten rychlostí a událostmi předešlými, věděl dobře, že pravý domov leží opačným směrem. A o žádném novém nesnil.