Šílená

Sedí na okně, nožkou kope do topení a píská si.
“Tak ty bys rád ven?” zeptá se. Zní přesně tak, jak vypadá. Šíleně.
“Nejdřív bych rád z postele,” zabručím.
“Jen tu hezky zůstaň. Venku tě ještě někdo uvidí. Vyděsíš malé děti.”
“K čertu s dětma. Potřebuju aspoň uklidit. Umejt nádobí. A sebe,” podotknu.
Šílená se spokojeně protáhne. “Dneska ne.”
Od minula trochu povyrostla. Nedivím se. Mor, účty, daně. Třetí světová. Návrat zimy. Málo komiksů. A svojí mámu jsem neviděl půl roku.
“Až budeš zase malá… menší... tak -” nedokončím.
“Tak co?” zazubí se. “Co uděláš?”
Nevím, co odpovědět.
“Nech mě spát.”