Dvanáctého dubna je tomu přesně dvanáct let, co se zrodil svět profesora Daniela von Draka. Tímto částečně speciálním drabble mu tedy přeji vše nejlepší a sobě také.
Omlouvám se za smutný závěr. Všichni ho přežili.
Volně navazuje na Kdyby Země kvetla
Cesta ke kořenům Země byla dlouhá a Daniel von Drak se zatoulal myšlenkami daleko od cíle mise. Vraspír je zatím vedl po známých stezkách, které byly v podstatě bezpečné. Pomalu sice nastávala sezóna rozmnožování tunelových žab, jejich zelený pářicí sliz však světélkoval, nehrozilo tedy, že by Vraspír navedl své pomocníky doprostřed bojů o samičky. Nehledě na to, že samci tunelových žab vytvářeli při námluvách značný hluk.
Biologovi před očima defilovaly výjevy z jeho časově roztříštěného života. Dominoval jim vysoký muž s dlouhými zrzavými vlasy. Ve všech obrazech, které Danielovi jeho mozek nabízel, se zrzek smál. Jen v tom posledním plakal.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Opravdu smutný konec.
Aplír
Opravdu smutný konec.
Děkuji, Aplír.
Profesor
Ale jak píšu, všichni přežili. Jednou ten příběh budu vyprávět. Jenže zatím nechci odhalit, kdo je zrzek.
Poklidně spěje k poslední
Faob
Poklidně spěje k poslední dramatické větě...
Děkuji, Faobe.
Profesor
Tentokrát se pěkně zadařilo.
Tunelové žáby. Pamatuju...
Peggy
Tunelové žáby. Pamatuju...
Děkuji, Peggy.:-)
Profesor
To jednoho potěší.