Náhodná krása

„A vybuchuje to?“ Šéf ukazuje prstem na hrudku mého pokusu o C4ku.
„No,“ drbu se na čele, „ne. Zkoušela jsem všechno! Jenže ta kniha, co jste vylootili, je nekompletní…“
„Co to meleš?“ Zírá na mě.
Aha. Nádech, výdech.
„Že ti blbečci někde ztratili druhou půlku.“ Mávám mu pod nosem rozpadlou Učebnicí organické chemie II.
„Ale dá se z toho celkem dobře modelovat,“ podávám mu mísu ve tvaru květiny, co jsem okoukala v samaritánským skleníku. Je poloprůhledná a okvětní plátky se duhově lesknou.
„Na co je to dobrý?“
„Vlastně asi na nic, ale je to pěkný. Pěknejch věcí už moc není.“