Hon a štvanice
Fandom:
Drabble:
Myslivecké troubení znělo lesem a každý tón lesního rohu jako by rozechvíval struny vzpomínek, rezonoval jí s duší a nutil ji k slzám.
Musí zůstat silná. Co bylo, už prostě není. Není tu laskavá tvář jejího otce, ani pevná ruka, která by přidržela její paži, když mířila na zajíce.
Nejsou tu podzimní dny, kdy uléhala vyčerpaním v lese u ohně zabalená do pláště. Otec nikdy nikomu neprozradil, že ten holobrádek, co zastřelí jednou ranou dravce v letu, je jeho čtrnáctiletá dcera.
A pak sis umřel a nechal mě tu. Štvou a honí mě den co den, vzdychla dívka do popela.
Neviditelný fandom:
- Pro psaní komentářů se přihlaste.
Komentáře
Uň. Moc pěkné.
Uň. Moc pěkné.
To je tak krásně smutně a
To je tak krásně smutně a bolavě pojatý. Z tohohle pohledu je mi ta pohádka celá nějaká sympatičtější :)
To je paráda, úplně to s ní
To je paráda, úplně to s ní prožívám. A ten mysliveckej převlek jí ohromně slušel.
Moc pěkné, a moje oblíbená
Moc pěkné, a moje oblíbená pohádka.
Nádherně napsané :-)
Nádherně napsané :-)
Vřele děkuji za všechny
Vřele děkuji za všechny komentáře, vždy mi udělají velkou radost.
Pohádkovosti trošku ubylo,
Pohádkovosti trošku ubylo, ale to vůbec nevadí. Naopak – drabble nádherné!