Myslivecké troubení znělo lesem a každý tón lesního rohu jako by rozechvíval struny vzpomínek, rezonoval jí s duší a nutil ji k slzám.
Musí zůstat silná. Co bylo, už prostě není. Není tu laskavá tvář jejího otce, ani pevná ruka, která by přidržela její paži, když mířila na zajíce.
Nejsou tu podzimní dny, kdy uléhala vyčerpaním v lese u ohně zabalená do pláště. Otec nikdy nikomu neprozradil, že ten holobrádek, co zastřelí jednou ranou dravce v letu, je jeho čtrnáctiletá dcera.
A pak sis umřel a nechal mě tu. Štvou a honí mě den co den, vzdychla dívka do popela.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Uň. Moc pěkné.
Terda
Uň. Moc pěkné.
To je tak krásně smutně a
strigga
To je tak krásně smutně a bolavě pojatý. Z tohohle pohledu je mi ta pohádka celá nějaká sympatičtější :)
To je paráda, úplně to s ní
Keneu
To je paráda, úplně to s ní prožívám. A ten mysliveckej převlek jí ohromně slušel.
Moc pěkné, a moje oblíbená
Wolviecat
Moc pěkné, a moje oblíbená pohádka.
Nádherně napsané :-)
P.M.d.A.
Nádherně napsané :-)
Vřele děkuji za všechny
Mairam
Vřele děkuji za všechny komentáře, vždy mi udělají velkou radost.
Pohádkovosti trošku ubylo,
Bekyně mniška
Pohádkovosti trošku ubylo, ale to vůbec nevadí. Naopak – drabble nádherné!