Chytrému napověz

„…byl to úplně cizí chlap!“ rozesmál se nakažlivým smíchem, který mě tradičně zabolel v oblasti hrudní.
Papíry ležely na stole už dvě hodiny bez povšimnutí a večer značně pokročil. Tenhle měsíc potřetí – nejdřív práce, pak pití a klábosení… A já se v tom beznadějně plácal.
Tak rád bych věřil, že nejde jen o deadline… Jenže k tomu mi nedal jediný důvod.
„Jestli nepoklušu, ujede mi poslední vlak,“ začal vstávat.
„Tak… utíkej.“ Chabě jsem se usmál.
„Tak jo.“

U dveří se otočil.
„To… měla být nápověda, víš?“ hlesnul.
„C-co?“
„Že… můžu neklusat.“
„Aha.“

Chvíli jsem zkoprněle zíral… a pak ho políbil.