Šuškanda

„Šušká se, že jsi změknul, Crowley,“ pronesla výhrůžně Belzebub. „Že si tě lidi omotali kolem prstu!“
„Vážně? A kdopak to šušká? Hastur? Však já se už postarám, aby-“
„Dobře, dobře. Ale věz, že jestli zklameš, budeš litovat!“

„Měknu! Omotali!“ prskal Crowley cestou zpátky do bytu. „Mě! Jak by mohli? Nemám žádný city! Mít něco rád! Nikdy! Ble!“ otřásl se tou myšlenkou.
Zazvonil telefon.
„Eeeh… Zdravíčko,“ pronesl andělský hlas. „Dlouho jsme se neviděli, tak jsem si říkal…“
V démonově hrudníku se cosi zatřepotalo.
„Sklapni!“ zařval vzápětí na telefon i na vlastní hruď.

Azira… anděl se nepočítá. To je úplně jiná kapitola.