Čistě náhodně a jen jako odpověď pro Esti Veru, která se ptala v nějakém komentáři (které si čtu, ale nezvládám odpovídat, moc děkuju všem, jste skvělí a miluju vás! <3): rozhodla jsem se pro kariéru praktického lékaře (tzn. obvoďáka), ale teď dělám v nemocnici na interně (protože tomu se člověk stejně v rámci vzdělávání nevyhne).
Šlápnutí do prázdna, pocit propadající se půdy pod nohama… Není to vždycky rychlé. Kombinace špatného směru, mnoha rozhodnutí, okolního terénu a, ano, toho osudového kroku.
Padám. Už zase.
Řítím se k zemi a nemám se čeho zachytit.
Myslela jsem si, že už jsem na pevné zemi navždycky. Že už se mi to stát nemůže.
Chyba.
Těch pár tenoučkých lanek a kousek jemné látky mě přece nemá šanci udržet… Na to jsem příliš těžká. Břemena, co vláčím s sebou, až příliš veliká.
Zvlášť když jsem se snažila spoustu těch lanek ustřihnout.
Nebo snad?
Napínají se.
Netrhají se.
Ještě jsem se nerozbila.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit
Komentáře Drabble 2026 (4)
Drž se. Budeš skvělý obvoďák…
Tora
Drž se. Budeš skvělý obvoďák. Škoda jen, že nebydlíš tady u nás, za tu naši ehm bych tě ihned s radostí vyměnila.
Uf.
Profesor
Budeš dobrá.
Mám kamarádku, která se nakonec rozhodla dělat koronera.
Jen vydrž, ať jsou lana…
Esclarte
Jen vydrž, ať jsou lana silná.
Temné, ale napsané skvěle,…
Esti Vera
Temné, ale napsané skvěle, kéž ten nadějný závěr vydrží.
A k volbě specializace hlavně přeju, ať tě to baví :)