Venku bylo tak nádherně! Po studeném a deštivém týdnu konečně sluníčko a modrá obloha, tráva se zelenala a stromy kolem školy už se bělaly květy.
A byl pátek odpoledne. Kdo by se neradoval?
Málem přehlédla skupinku kluků, kteří se o něčem hlasitě dohadovali.
Byli to oni. Chtěla jít jinudy. Jenže...
„Hele!“ vykřikl Macháček. Vyslovil její přezdívku. Tu, kterou nesnášela.
„Ježišmarja!“
„Fůůůůůůůj!“
Něco zakřičela a utekla. Ještě zaslechla, jak se chechtají.
Oči ji pálily. Nemůže mít pokoj, ani když je tak krásně?
Mínula přízemní okno, odkud se linul zpěv. Zaposlouchala se. Byl to sbor: „Proč bychom se netěšili?“
Hořce se ušklíbla.
Pá, 2011-04-01 22:42 — Profesor
Jo, krutá realita.
Jo, krutá realita.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-01 10:40 — Rebelka
život je občas pes
Je to ze života a je to krásně napsané.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-01 10:07 — Aries
Je to strašně smutné, protože
Je to strašně smutné, protože to zní pravdivě. A když je hezky, tak tohle opravdu přijde nějak víc líto. Dobrý.
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-01 09:50 — Lorelai
och,
je to také reálne... napísala si to dokonale
Pro psaní komentářů se přihlašte
Pá, 2011-04-01 09:30 — Danae
Brrr, život je někdy ošklivě
Brrr, život je někdy ošklivě ironický.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit