Dary slepého čaroděje 6

„Naoko, kdykoli,“ požádal Obzor sestru..
Dívka se omluvně usmála, vymotala se z přikrývek, v duchu proklela slepého čaroděje a ponořila se do sebe.
Vůně vstala a ujala se slova: „Pánové, my pomáhali spravedlnosti. Jistě pochopíte, že po tak náročném úkolu, jakým jistě polapení toho nebezpečného zločince bylo, jsme potřebovali trochu odpočinku. Jsme rádi, že jste se jako bdělí a odvážní strážci pořádku přišli podívat, zda se nám snad ten obr, jak říkáte, nepřišel pomstít. Věřte, že poté, co jsme splnili svou povinnost a odvděčili se vaší zemi, která nám laskavě poskytla útočiště v čase nouze, nebudeme nadále obtěžovat a půjdeme dál.“
Obzor jen zamrkal, Naoko s rozplývajícími se okraji se zasmála do dlaně a tím zase nabyla pevných obrysů. Vůně byla v hodinách diplomacie vždycky nejlepší.
Vojáci zmateně zírali. Pak se Franta oklepal a zahartusil: „Nenecháme si tu věšet bulíky na nos od malé holky. Půjdete s námi!“
„Naoko?“
„...mmm – Poradím si.“
Obzor krátce kývnul, nakopnul Frantu, který se po něm už sápal, popadl Vůni a byl pryč.
Vojáci tasili.
„Trochu pozdě, pánové,“ pousmála se Naoko a nechala se spoutat.
*
Všem očekáváním navzdory, Jelen opravdu zůstal na témž místě. Obzor a Vůně se to však dozvěděli až o několik hodin později. Pláže toho ostrova vypadaly všechny stejně a to zatrolené kouzlo je přeneslo na jeho opačnou stranu.
Obzora aspoň přešel vztek. Částečně.
„Cos to proved?!“
Jelen čekal spíš pochvalu, teď byl zmaten.
„Mrtvý dozorce. Co jsi to udělal?“
Jelen si zkroušeně sedl na balvan.
„Nechtěl jsem vám to říkat. Stačí, že to žere mě.“
„Poděl se o to s námi. Uleví se ti,“ pohladila ho Vůně.
„Zavřeli mě až na konec chodby, do poslední cely. Ty ostatní byly prázdné, nevím, proč mě tahali až dozadu.“
„Měl jsi pytel přes hlavu.“
„Ano, ale říkali to. Proto taky nechali ve strážnici jen Kobu. To je... Byl ten mrtvý. Většinou ho nenechávali samotného. Byl nevypočitatelný a krutý, i na zdejší poměry. Když mi strhl ten pytel, měl jsem co dělat sám se sebou. Pokusil jsem se ho chytit, spolu bychom střechou prošli, ale dal se na útěk. Jak říkám, byl jsem v poslední cele a bylo to prostě moc daleko.“
„Dobrá. Teď popis. Co po tobě zbylo?”
Jelen vzhlédl. Nějak nestačil sledovat bratrovy myšlenky.
„Mají Naoko.“