Ve spárech Raků - XXXVIII.

Absolutně nic nedávalo Drynovi smysl. Hrozilo jim setkání s Raky a oni, namísto toho aby se připravovali na boj, uklízeli opuštěné domy a věšeli všude záclony.

Dryn se pomalu a jistě začínal smiřovat s tím, že již brzy bude čuchat hlínu zespoda. Měl tisíc otázek, ale celou dobu mlčel. A nebyl jediný. Ani Balík nevypadal dvakrát spokojený z nastalé situace, ale také odmítal promluvit. A tak ti dva vedli mlčenlivý dialog za pomoci pohledů.

Uplynulo dvacet dnů, když do vesnice vstoupil někdo další a konečně to nebyla ženská. Dryn překvapeně pozoroval, jak do vsi vchází trojice mužů, kteří pracovali v pevnosti Northgard jako stráž. Dryn nedokázal uvěřit vlastním očím. Proti němu kráčel Poeta, Maller a Kruege. První dva se usmívali, druhý celou dobu nadával.

„Co se děje?“ vyhrkl ze sebe Dryn na uvítanou.

„Ty na mě nemluv!“ odsekl mu Kruege naštvaně, prošel kolem něj a naschvál ho praštil ramenem. Dryn měl co dělat, aby to na berlích ustál.

„Dočkej času. Už brzy se vše dozvíš,“ odpověděl mu Maller a Poeta jen kývl na souhlas. „A neptej se, máme příkaz nic neříkat,“ dodal ještě.

„Kdybyste mi alespoň mohli říct, jestli vás přijde víc,“ povzdechl si Dryn.

„Tak tím si můžeš být jistý. My jsme jenom předvoj. Kruege zase dělal hovadiny, tak dostal za trest, že musí jít hned,“ odpověděl mu Poeta.

„Za trest?“

„Vidíš tu nějakou hospodu? Musí bejt na suchu do doby, než to všechno skončí,“ zasmál se Maller a společně s Poetou vyrazili hledat svého stále nadávajícího kamaráda.