Randall a Hopkirk

JEDEN: Buď zdráv! Mám problém.
DRUHÝ: Zdraví se mě už netýká. Co se děje?
JEDEN: Mám tu divný případ.
DRUHÝ: Takové máš vždycky.
JEDEN: Jenže tentokrát to má vypadat na osobní účast Bohorodičky.
DRUHÝ: Ne!
JEDEN: Jo. Myslíš, že by ses mohl… no… pozeptat, jestli jí nepřebývají stříbrné svícny? Velké?
DRUHÝ: Někdo vykradl kostel???
JEDEN: No… Spíš to vypadá, že si je… vzala sama.
DRUHÝ: Ne!
JEDEN: Jo.
DRUHÝ: Tohle ale není její způsob!
JEDEN: Já vím. Proto se mi zeptej, jo?
DRUHÝ: Ok. Dám vědět.
JEDEN: Co kolega?
DRUHÝ: Chodí mi za ženou!
JEDEN: Aspoň ho znáš.
DRUHÝ: Neser!

„Ale nebuď tak línej, Marty!“
„Ty si vůbec nedovedeš představit, jaká je to námaha, vláčet se sem tam takovou dálku!“
„To opravdu nedovedu. A chceš se tam radši vypravit se mnou autem?“
„Dobrá, dobrá. Jenom kvůli tobě…“ zmizel. Hned byl ale zpátky. „A jak vypadá?“
„To by sis měl pamatovat spíš ty! A běž už!“
„Byl to ten dlouhý, že?“ ujišťoval se.
„Ani ťuk,“ hlásil za minutku.
„Tak zkus ještě to druhý město!“
„Jeffe!“
„Hele, na mě nekoukej. Děláme to přece pro Jeannie.“
„Fajn, ale je to poslední pokus,“ smlouval.
„Vyšlo to, Jeffe,“ hlásil duch. „V Dorkingu ten deštník nechala.“