Hotel U devíti koček

Za dávných časů, když všechno začínalo, byly nápady hmotné, drápkaté a chlupaté, mňoukaly a občas mrouskaly. Bydlely po devíti v domech šamanů a u nich bydlel šaman, ale všichni si mysleli, že nápady bydlí u šamana.
Tehdy měl kmen šamanku Toru se spoustou nápadů.
Uprostřed noci zrodil se nápad, který měl ostré drápky a mňoukal velmi nahlas. Hnedle skočil na spící šamanku, zatínal do ní drápy, mňoukal na celou vesnici, skákal jí po hlavě a nedal a nedal pokoj.
Když Tora otevřela, sedl si do dveří a dlouze přemýšlel.
Tora ztratila trpělivost, nacpala ho do klávesnice a odeslala do DMD.

Tenkrát poprvé, když jsem je viděla,

- byl malé zrzavé klubíčko s modrýma zhnisanýma očima. Tobiáš.
- byla v chumlu koťat, odložených do stáje. Rozárka.
- byl nádherný dospělý krasavec, s problémy doma. Čeněk.
- se promenádoval po trati, hrdý, jednooký bezdomovec. Silver.
- se připlížila k miskám sama. Tři koťata přivedla až druhý den. Sofie.
- přišel suverénně až na dvůr a byl doma. Barbucha.
- měl rozbitou hlavu a oči štěněte. Tulák Jája.
- se vynořil z lupení, hubený, hladový. Lupínek.
- se toulala po zahradě, kam ji někdo hodil přes plot. Maličká Barbušice.
- řádili bezuzdně v útulku, před který byli odloženi v krabici. Sára, Goli, Zuzi.

Je to lump, co si budem povídat.
Přijde, obhlédne teritorium, vybere si pelíšek. Co na tom, že obsazený. On má svůj natrénovaný postup, který vždycky zabere.
Nedřív se do pelíšku vlísne. Sára nebo Zuzi (podle toho, která tam zrovna spí) mu kousíček uhnou, ale radost z toho nemají.
Pak je začne olizovat. Ouška, krk, pod krkem.
Pak přehodí tlapku a přitvrdí. Tu olízne, tu kousne.
Nebohá oběť se začne vrtět.
Když kousání nepřestává, začne se bránit. Strhne se fackovačka, která pravidelně končí tím, že původní obyvatelka pelíšek opustí a roztáhne se tam on.
Zaháknutý prasák. Eh, brácha přítula.
Prostě Goliáš.

Sára:
Otevřený dveře! Můžu kdykoli letět na zahradu! A domů! A ven! A když jsou zavřený, tak zamňoukám za oknem a domácí mi hned běží otevřít! A v kuchyni miska plná masa!
Zuzi:
Měkký pelíšek pod stropem. Teplá podlaha v koupelně! Tam se tak prima spí! Jídlo! Jakýkoli! Ale maso nejvíc!
Goliáš:
Plný misky masa! Domácí, který můžu podupat, a oni mě přitom drbou na zádech! U ocásku, tam to mám rád! Zahrada! Dvorek! Schovávačka ve sklepích!
Rozárka:
Když mě ON nosí a hladí. Když s NÍM v noci spím.
(A taky, když občas zbuším koťata. Páč pořádek musí být!)

Jak já to znám!

Odjíždíme na celý den pryč, potřebujeme kočky zahnat domů. Z okna vidím, že se prohání po zahradě. Vylezu ven, zavolám – a nikde nikdo. Ani jeden kočičí ocásek, ani jedno ouško, hlasivky si můžu vykřičet, kočky prostě nejsou. Projdu známá místa, kouknu do sklepa – nic. Nezbývá, než se uchýlit ke lsti. V kuchyni vezmu do ruky plechovku s jejich oblíbeným lyofilizovaným kuřecím masem a zatřepu.
V tu ránu jsou kolem mne všichni. Odkud se zhmotnili, netuším.
A tak je to pokaždé. Kdepak nějaké prosby nebo výhružky. Jen úplatek funguje.
Jejich hluchota není kolektivní. Jejich hluchota je selektivní.

Za dávných časů, když všechno začínalo, byly nápady hmotné, drápkaté a chlupaté, mňoukaly a občas mrouskaly. Bydlely po devíti v domech šamanů a u nich bydlel šaman, ale všichni si mysleli, že nápady bydlí u šamana.
Tehdy měl kmen šamanku Toru se spoustou nápadů.
Uprostřed noci zrodil se nápad, který měl ostré drápky a mňoukal velmi nahlas. Hnedle skočil na spící šamanku, zatínal do ní drápy, mňoukal na celou vesnici, skákal jí po hlavě a nedal a nedal pokoj.
Když Tora otevřela, sedl si do dveří a dlouze přemýšlel.
Tora ztratila trpělivost, nacpala ho do klávesnice a odeslala do DMD.

Sedím nad klávesnici.
Tabulky, statistiky, platby. Kontroly, další kontroly, přepočty.
Miáuuu!
Pohodím hlavou. Teď určitě vám půjdu otvírat, když jsem možná zrovna přišla na chybu, co hledám od rána!
Miááááuuuuu!
Vydržte, potvory chlupatý! Co si myslíte, že asi dělám? Že sedím u toho počítače celý dny z vlastního plezíru? Kdo furt chce žrát, he?
MIÁÁÁÁUUUUU!
Mě klepne. Už řvou všichni tři. A já už jsem jen maličký kousek od toho, abych mohla svou práci dokončit a poslat v termínu!
MMMIIIÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁUUUUUUU!!!
Krucipísekdonnrwetrkrucajselement! Přestaňte tu řvát jak bůvoli!
Vyletím, otevřu dveře.
Mazejte ven, než vás ubezduším!
Krucinál, kde že byla ta chyba????

Vážení domácí!
Mám eminentní zájem o obsazení nedávno uvolněné venkovní dílny s volným prostupem směrem k trati.
Předmětnou dílnu nemůžete ponechat dlouho neobsazenou, jinak se vám tam nakvartýrují toulavé kočky. Jistě uznáte, že mnohem lepší bude mít tam mě.
Dílnu i otvor budu pečlivě hlídat, chodit domů budu včas a už vůbec se nebudu ztrácet, packu na to!
Věřím, že mé zkušenosti s chozením po střeše ze mne dělají velmi dobrého kandidáta na tuto uvolněnou místnost a slibuji, že do ní nepustím žádného přivandrovalce ani zvenčí, ani zevnitř.
S úctou váš Goliáš.
PS: Zazdít tu díru by byla věčná škoda!