DMD Bonus č. 6 pro 22. 4. 2021. Téma: Kmen - Mix stylů aneb napodob tvůrce

"The river?" Maddie asked. "What's special about it?"
"It flows from Ganesh's trunk," Ishanvi pointed out. "And see here, there is a trunk floating on the river flowing out of the trunk."
"And the trunk is made out of a trunk of a palm tree?"
"Exactly!"
"But what are we supposed to do with it? And where is the trunk trunk out of a trunk?"
"I don't know," Ishanvi shrugged. "The message seems to have been 'truncated'..."
She giggled.
Maddie felt a headache coming on.
Or maybe it was just a song.
"Elephant god's trunk chucking out a trunky trunk..."

"Veliteli Ben Nune, Levité vás potřebují," ozval se ode dveří stanu hlas jeho pobočníka.
Vůdce Izraelského národa, Jozue Ben Nun byl vmžiku na nohou. Pohled ven mu napověděl, že do doby přesunu zbývá ještě alespoň hodina. "Budu tam za pět minut. Jinak je vše připraveno?"
Pobočník kývl a odběhl.
Vrchní velitel se stihl - poté, co dal pokyn ke stržení stanu setkávání - k centru tábora dostat už za tři minuty.
"Co se děje?" obrátil se k nejvyššímu knězi.
"Chtěli jsme s vámi potvrdit pochodovou formaci pro překročení Jordánu," kněz pokynul k šiku mužů, z nichž čtyři nesli Archu úmluvy.
"V pořádku."

Běžíme pralesem,
prcháme před divochy,
taková prekérnost,
ta chce ostré hochy.
Že jsme oba bosí?
To se v tropech nosí!
Nezoufej, má milá Tabito,
flintu mám, jako vždy, nabitou.
Mám též namaštěné svaly,
když se na nás průšvih valí.
Chystá se nás uštknout had,
protože má velký hlad.
Vůbec se ho neleknu,
mačetou ho přeseknu.
Nacházím zde stromu kmen,
příznivý my máme den.
Zvednu jej, odtáhnu nad propast,
která tak nebude pro nás past.
Potom spolu přejdeme
ten kmen jako kladinu,
jen mírně si zvedneme
adrenalinu hladinu.
Uchráním Tě, neb jsem jako
Schwarzenegger Arnold,
tedy tímto svému vzoru
vzdám hold.

Tři tisíce let, to je dlouhá doba, ó jéje! Za ten čas se Rustrigh a její druzi pokoušeli usadit pod Modrými horami a na vrších Eriadoru, a na březích Bouřné chtěli žít a v lesích Enedwaith, v Zeleném hvozdě lovili a na svazích Hithaegliru, a v Anduině rybařili a v jezeře Rhûnu, ba i v severním moři, dokonce načas farmařili v opuštěném Eregionu, a jak rádi by byli zůstali! Jenže kam zavítali, kam se vrtli, kam strčili nos, odevšad je hned elfi a lidi a trpaslíci hnali kalupem, tu čeládku, tu pakáž, tu chamraď, tu lůzu, tu proradnou skřetí chátru.

Mast si obstaráte sami, pronese Bábi Zlopočasná; svižně odchází. Je příjemné jarní ráno! – nepatří mezi lidi, kteří zbytečně otálejí, když je všechno řečeno; třeba onehdy ten sedlák, pořád opakoval, že viděl chodící kufr, chudák, takový statný mládenec jak malina, říkala Gyta; ty její přízemnosti! Přízemní mrazíky už odešly, uvědomí si – ale zas jarní slunce lidem připomíná, že jsou jeden kmen; udeřit mráz moc, myšlenky se jim v hlavě smotají do chuchvalců a začnou spřádat nesmysly o sousedkách, které uřkly krávu. Lidé jsou příliš ochotně slepí; jejich pošetilá mysl se elegantně vyhýbá skutečnosti, že krávy se naprosto zvládají navzájem uřknout samy.

Když se Rychlonožka jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že postel sdílel s jakýmsi nestvůrným hmyzem. Ležel mu na břiše tvrdém jako pancíř - po tréninku - a když nadzvedl hlavu, uviděl jeho četné nohy.
Co se to stalo? pomyslel si. Nebyl to sen, opravdu mu ležel na břiše šváb.
Co teď? Brzy bude schůzka jejich klubu, jejich kmene, jak je nedávno nazval Červenáček.
Co kdyby se hlásil nemocný? Ale to by bylo krajně trapné a podezřelé, poněvadž za celých pět let klubu nebyl ani jednou nemocen.
Hleděli si se švábem do očí. Mohl by ho pozvat do kmene. Tedy, klubu.

Jakub Schwarz si přiznal, že nevyhnutelnému se nevyhne. Přestože Krasomila Labuťová nebyla, navzdory svému jménu, právě krásná, například nedokázala dovřít pusu, bylo příjemné se na ni dívat. Jakub si uvědomoval, že to druhé je mnohem důležitější.
Odkašlal si.
"Milo, myslím, že bys měla vědět..."
"Já o Edvardovi vím všechno.".
"Samozřejmě, tady v Uberwaldu jsou Čactí stará, vážená rodina, zakládající členové Ligy střídmosti, černá stuha, kakao a tak... Dokonce starší naší smečky... Ehm, totiž, našeho kmene..."
"Já vím, co jste zač," řekla slečna Labuťová.
"Zkrátka, přes to všechno, jsou pořád..."
"Krvelační zabijáci? Víš, Jakube, že mi Edvard říkal totéž o vlkodlacích?"

"Andulky, ukážu vám, jak rozeznávat kmeny stromů."
"Tohle je kmen buku, i ty statný kluku."
"To je chyba, kamaráde, je na něm jehličí mladé."
"No, tak je to smrk!"
Vsadíme se o korunu, kdo líp pozná kmeny stromů.
"Tohleto je dub!"
"To je chyba, kamaráde, tam nejsou žaludy mladé."
"Já něco mám," píplo andulče. "Tohlencto je borovice,"
pípá stále víc a více. U zrzavé lišky!
Kde má ale šišky?
Rostou na ní bukvice,
zmýlilo se velice.
"Tohlencto je přece modřín!"
Na zimu jako jediný opadá!
"Musím říct, že se mi velmi zlepšila nálada!" pípá druhé andulče.
Konečně jsme něco poznali.

Již Sól svůj vůz pomalu stáčel ke chladným vodám Ókeánu,
když hostitelka, povinností k Božskému vládci dbalá
i znalá hrůzných příkladů zprotivení se příkazu Iova, ochránce
pocestných, vždyť Tantalův osud jí nebyl zatajen,
přináší již nápoj svým hostím, který ze země vzdálené,
kde božský Sól má svůj palác, odkud každého rána vyvádí
ohnivé své spřežení, pochází; přináší i med ze sicilských luk
i sviteček casiae, jak je v tom místě zvykem. Pověst se nese
městem tímto, že dryáda Kasia, dcera Achelóova, v kmen toho stromu,
z nějž dnes skořice se získává, změněna délskou bohyní byla,
když chráněnce její pohostinně nepřijala.

Okolo lesa pole lán,
hoj, jede jede lesem pán,
Dacii Duster řídí směle,
dojede leda do prdele,
což zanedlouho zjistí sám.

Uprostřed lesa v cestě kmen,
pohnout s ním nelze tam ni sem,
nadává Ivan kurvy, píči,
kdo tady na mě pasti líčí,
za Sašou chci než skončí den.

Telefon zvedá, hola hej,
v štychu mě, Sašo, nenechej!
Zaběhni do vsi pro pachole,
hni sebou, rychle, kurva, vole,
po pile s motorem se ptej.

Poslyš, pachole, běž, je chvat,
spěchej k té přípojce na obchvat,
leží tam v cestě silný kmen,
Ivan se musí dostat sem,
potřebuju s ním zachlastat!

Za dýmem hustým tak, že by se dal krájet a dost možná ještě dál je moře šedivé. Obvykle je to moře docela obyčejné. Jednou klidné jako zrcadlo a jindy rozlobené, ale sotva ho přikryje záclonka kouře, začnou se tam dít podivuhodné věci. Nejprve zarachotí poklopy, fošny zavržou, v lodích to hrkne a teprve potom začne ten správný tanec.
Jsou to lodě veliké. Trochu těžkopádné. Stěžně z pevných kmenů mají ozdobené plachtami. Prskají a burácí na sebe, jako když se žene bouřka, až stěžně praskají a třísky létají. A jestli chcete vědět, jak to celé dopadlo, budete muset připlout trochu blíž.

Recepce.

Susan: Osm uříznutejch končetin! Nevypustili Číňani nějakej novej kmen koronaviru způsobující sebedestruktivní chování?
Denisa: Jednou jsem viděla chlápka, co strčil ruku do mixéru. Vypadalo to jako boloňský ragú.
Susan: Do hajzlu, řekni mi, jakej kretén strčí ruku do mixéru?
Na příjem vtrhnou záchranáři.
Záchranář: Doktor Pettigrew. Přišel o ruku.
Snape: A kde ta ruka sakra je?
Záchranář: Tady. (Zdvihne nad hlavu mixér plný rudé masové kaše.)
Snape začíná zvracet.
Denisa: (strká mu pod bradu emitku) Vidíš? Boloňský ragú. Už chybí jenom špagety.
Filch: Do prdele, co je to zase za svinstvo? Běžte s tím do píči, než to rozlijete!

U stromu si Adam sedí,
nemá u sebe meče ani píku.
Kde jsou stráže marně hledí,
Po chvíli v ruce drží dýku!

Trochu se přikrčí, vše pozoruje,
suché rty nervózně olízne.
Provaz na zápěstích povoluje!
Pouta rychle přeřízne.

Drsní hoši s Paullem v čele
ani nepomýšlí na zradu.
Ovšem nemaj strážce bdělé
hlídají jen dvorní zahradu.

Adam nad tím pokrčí rameny,
promne si čelo a běží pro pomoc.
Dává pozor na větvičky i kameny,
hlavně aby nebyl slyšet moc.

Co jen je to za nemehla?
Padla kosa na kámen!
Po vojáku zem se slehla,
zbyl po něm jen holý kmen.

Ginny a Hermiona spolu seděly v baru na rohu ulice. Z reproduktorů hráli Beatles skladbu Think For Yourself z roku 1965. Obě ženy se choulily do kožených sedaček intimního salonku a do hlasů, které jim v cizím prostředí dodávaly pocit bezpečí.
Objednaly si whisky, a když před ně číšník na stůl ve tvaru kmenu postavil lahev Cutty Sark, věděly, že to bude dlouhá noc.
„Nerozumím tomu,“ řekla Hermiona. „Co se mezi vámi stalo?“
„Nic,“ zavrtěla hlavou Ginny, „právě že vůbec nic.“
Hermiona na přítelkyni soucitně hleděla.
„Víš, myslím, že si ani nevšimne, že jsem odešla. Tak moc špatné to je.“

Člověk co vytáhl kuře jménem Piškot za nohu, ho se zhnusením odhodil, křičíc při tom samé urážky, adresované právě kuřeti. Člověk kvapně odešel a celé mokré Piškot došlo ke kmeni spadlého stromu a se slzou v oku prohlásilo:
"Když to srovnám s tím výletem na Kokořín…"
Piškot se na starém stromě pohodlněji posadilo, načechralo si peří a z jeho zobáku vyskočila další dvě velice chytrá moudra:
"Každé zbytečné slovo je zbytečné."
"Možná si říkáte, proč taky nepřemýšlím. To proto, že já to organizuju."
Po dopovědění poslední chytré věty se Piškot lehce ne zas tak šťastně usmálo.
"Copak jmelí, ale jmelí!"