Hannibal

"To bylo nezdvořilé, slečno Lounds," povzdechl si Hannibal poté co jej oslnil blesk fotoaparátu jen co vyšel že dveří.
Novinářka s rudými kudrnatými vlasy se sebevědomě ušklíbla.
"Jste na veřejném prostranství, doktore Lectere. Dělám si jen svou práci."
Hannibal si nedovolil povzechnout si podruhé.
"Vymazala byste prosím ty fotografie?"
Freddie Lounds se zasmála a zakroutila hlavou.
"Co uděláte když ne? Sníte mě snad?"
***
Jack Crowford spokojeně upil vína a děkovně se pousmál když před něj psychiatr položil nazdobený talíř s večeří.
"Co jíme tentokrát, doktore Lectere?"
"Foie grass se švédskými knedlíky a boruvkovou omáčkou."
Tak Jack ochutnal.
"Mé komplimenty kuchaři."

"You know what? Eat me! I have had enough of this bullshit."
He slammed the door when leaving the therapist to the dark of the night.
They found him the next week. How unfortunate it is to run into a serial murderer right after throwing a tantrum at his medical specialist. The very specialist that was brought to the murder scene to evaluate the proves.
"What do you think, Hannibal?"
"Oh, he must have made someone very angry. Look at the way the culprit made sure to make him suffer."
"Do you know of anyone?"
"Sadly, he had many enemies. "

Zblízka vypadá ještě líp. Dokonce i v zástěře je dokonale uhlazený. Pohybuje se jako tanečník. Možná si teď myslí, že halucinuje, ale nevyvádí ho to z míry. Dokonce se trochu usměje.
"Předpokládám, že mě nejdete zatknout."
Jeho přízvuk mi rychle pokrývá předloktí husí kůží. Na sporáku klokotá voda. Taky tu něco krásně voní. Nejsem si jistá, že chci vědět co.
"Jste jen zvědavá," pokračuje laskavě. "Protože obvykle imaginární postavy otravují vás. Můžu hádat, co chcete vidět?"
"Schválně, jestli mě odhadnete správně."
Doktor Lecter přistoupí blíž. Sáhne na pult pro vejce. Než ho rozsekne v letu, tiše zavrtí hlavou.
"Tihle gastrosexuálové..."

Skrze stromy se prodraly první paprsky slunce, les opět ovládl den, snad jen kousek mlhy připomínal někdejší korunovaci noci. Právě tudy proletěl první motýl. Nádherný, lehký a nehmotný. Za ním celé stovky jeho bratří. Jak je to krásné. Jak se z mrtvého rodí živé. Jak z masa vzniká vítr.
„Vždy jsem si přál odejít obklopený přáteli. Nakonec je to hezké. Děkuji vám.“
Usmál se a tiše pokračoval v práci.
„Najdou mne asi za měsíc. Budou už kvést stromy.“ Trochu to štípalo, ale jinak necítil vůbec nic. Ani živé maso odhalené světu.
„Otevřete oči, profesore,“ řekl a pozvedl další motýlí vejce.

Jack si nabral sousto na vidličku a jak jej pomalu nesl k ústům, ještě se na Hannibala otočil.
"Co je to vlastně za maso? Zmiňoval jste, že dnes vaříte nějako obzvlášť specialitu."
Doktoru Lecteru zacukaly koutky.
***
(flashback)
Mladý muž utíká lesem, řetězy na jeho kožené bundě a kalhotách řinčí s každým dopadem jeho steelek. Světlo měsíce se zaleskne na kroužcích co má v tváři.

***
"Nutrie. Pár mil odsud se konal open-air punkový festival, a známý zjistil že se tam přemnožili, tak mi jich pár přivezl. Doufám že vám můj experiment chutná, Jacku."
Vyšetřovatel se spokojeně usmál.
"Je to delikatesa. Vynikající."

Silo má správnou velikost. A umístění. Trvalo, než ho našel. Dovede být trpělivý. Jen získat materiál patřičných kvalit bylo nesmírně těžké. Jenže s tím – jak si uvědomuje – se nejspíš potýkají všichni umělci. Je skoro hotov. Chce se chvilku jen dívat. Pokochat se barevnou dokonalostí. Ujistit se, že je všechno na svém místě.
Jenomže není.
Něco je špatně.
Něco – někdo! – tu chybí. To je zlé, moc zlé.
Umělce zachvátí panika. Šokovaně lapá po dechu. Je skoro bez sebe, jenže pak na něj padne stín.
„I love your work,“ řekne nejlaskavější hlas na světě.
Umělec se usměje. Ze života mu zbývá hodina.

Vaření bylo jednou s jeho mnoha vášní. Trvalo léta, než své umění dovedl k dokonalosti. Často doma míval hosty. Dnes už však nikoho nečekal.
Chuť jídla se snoubila s tóny piana, které se rozeznívaly prostornou jídelnou.
Pomyslnou třešničkou na dortu potom byla láhev výtečného francouzského vína.
Jedna židle však nebyla zcela zasunutá ke stolu. Zdobený koberec ležel srolovaný u stěny. A podlahu, v místě, kde býval, krášlila jen velká červená skvrna.
Nebyly to však věci, se kterými by se musel zatěžovat ihned.
Vložil si do úst další sousto a s potěšením skousl.
Těžké červené víno chuť horkého srdce skvěle doplňovalo.

"Umění lovu je staré jako lidstvo samo.
Dny a týdny pozorování, plánování a strategií. Pronásledování a kladení pastí kolem nic netušící oběti. Adrenalin, když se konečně chytí.
Pak ukončit – více či méně obvyklým způsobem – srdeční činnost.
Stejně pozoruhodné je umění kuchařské. Dokonce primitivní člověk měl své rituály, kterými uctíval potravu. Míchal přísady a jeho imaginace spolu s ohněm a bronzovým kotlíkem dávala vzniknout novému. Sofistikované postupy pro zpracování exkluzivních surovin se předávaly z generace na generaci jako rodinné klenoty.
K čemu by však bylo takové umění pro umění? Sdílení je životně důležitou součástí.
Proto mívám rád u své večeře hosty."

"Copak to máme dneska? Ne, nech mě hádat. Hovězí?"
Jack Crawford se nemohl dočkat až se do jídla pustí. Jako vždy bylo vše nádherně nachystané a barevně sladěné. Až oči přecházely.
"Telecí. Byla to hloupoučké zvíře. Nevědělo, co ji čeká až do samotného konce."
"To nikdo z nás," pozvedl Jack číši s vínem. "A tvé kulinářské umění mne neustále překvapuje. Jako kdybych se sytil jen pohledem."
Hannibal Lecter s úsměvem připil.
"Občas si říkám, že příroda sama tvoří umění lépe než člověk. Ale co jiného jsou koláže, než umění z umění. Svým způsobem je to inspirační cyklus," dodal před zakrojením.

"Už jste identifikovali to tělo?"
Jack Crawford přešel dvakrát místnost, než se tázavě ohlédl na své zaměstnance. Stále mu nebyli schopní odpovědět.
"Co tedy víme?"
"No, víme, že se jedná o ženu, mrtvou teprve několik dní. Ale kůže z ní byla svlečena dříve. Zbytky látek z krve teprve přesněji určujeme."
"Wille?"
Cukl s sebou. Doteď pečlivě prohlížel fotky z místa činu.
"Modní návrhářka."
"Cože?"
"Ta bota, co jsme našli, byla z kůže. Tahle Popelka je pravděpodobně navrhla. Je to obarvená lidská kůže. A ty látky budou krémy pro lepší manipulaci."
"A důvod?"
"Den v cizí kůži? Šaty přece dělají člověka."