Felix Felicis RPG

Když na něj po letech vzpomínal, vlastně musel uznat, že v mnoha ohledech byl docela zapomenutelný. Ani jeden ho vlastně nečekal, byť on ho inicioval. Dobrá technika ještě neexistovala a budoucnost rozhodně poskytovala plno prostoru pro zlepšení. Ale byl zcela zásadní pro obě strany. V něm samotném to protrhlo hráz, kterou si vystavěl kolem myšlenek, které si nikdy nesměl připustit, protože jinak by to nedopadlo dobře. Nebo si to alespoň myslel. Čas mu však nakonec ukázal, že to sice bude těžké, ale půjde to. Když bude chtít. A stačil k tomu ten jeden jediný, první polibek. Nedokonalý, ale přesto perfektní.

„A nyní přišel čas na první novomanželský polibek.“
Vnitřnosti se mu kroutily znechucením, zatímco upíral pohled na ni. Mohli se shodnout na tom, že mezi nimi nic nebude, ale neměnilo to nic na tom, že z celé situace mu bylo zle.
„Můžete políbit nevěstu,“ zaznělo o něco důrazněji, když byla prodleva už delší.
Opanoval svůj výraz, aby nedal najevo skutečné pocity a sklonil se, aby spojil svoje rty s jejími. Bylo to špatně, špatně, špatně! Splnil si povinnost, která ho čekala od třinácti, kdy ho s ní zasnoubili, otce tím potěšil a sám sebe zradil, ale koho to nakonec zajímalo…

Věděl, že ho to nemine. Věděl, že se bude muset vrátit do té upjaté Evropy, kde ho svazovaly povinnosti, kterým se nemohl vyhnout. Ne že by po tom netoužil, ba naopak, jenže v jeho rodině se na osobní touhy nepohlíželo jako na něco dobrého, pokud se to neslučovalo s nalajnovaným čistokrevným životem.
„Ještě chvíli,“ zaprosil, pod peřinou ovinul ruku kolem pasu druhému mladíkovi a přitiskl ho k sobě. V jeho přítomnosti bylo snadné zapomenout na to, že se venku nachází život, který i bez nich pokračuje dál. Ale schovaní pod dekou mohli ještě chvíli předstírat, že bude všechno v pořádku.

Potemnělá, bíle vykachličkovaná místnost bez nábytku.
Uprostřed stojí židle, k židli je přivázaný vězeň. Vchází agenti Percival a Tristan.

PERCIVAL (sarkasticky): Jak vzácný dar nám byl dán. Dar doby zlé. To sám Král...
TRISTAN (nalévá z termosky čaj do hrnku): Tu čaje máš, teď řekni nám, my slyšet chcem, co váš plán?
JAMES T. KING (odhodlaně): Říkal jeden prelát, přítel rodinný, že kdo nemá co dělat, bije nevinný...
PERCIVAL (dloubne Jamese do znamení zla): Stůněm z tvých věčných podvodů. Kam jsi šel, kam a z jakých důvodů?
TRISTAN (dává vězňovi pít): Odpusť si dalších slov blití, sérum pravdy dal jsem do pití.
PERCIVAL: Rozkošné, jak ven to zvracíš, zbytečně, lok postačí. Pochybnosti o tom máš-li snad, Merlin sám to dosvědčí.
TRISTAN: Tak dej si říct, vyklop ten plán, plán Pána zla, proč za něj hráš?

Chvíle napjatého čekání.

JAMES: Bezlvádně leží tam láska má i chlouba, její hlas, její zrak říká že jsem trouba. Žiju s ní, ač mi teď, pevně hrdlo svírá... pláč?
Ariano, Ariano! Náš sen plný zdí, vážně odezní? Ariano...

PERCIVAL (sarkasticky): Dojemné.
TRISTAN: Projev hodný Smrtijeda, okázalý, dramatický, ale vlastně úplně na hovno. Skončili jsme, Septime?
PERCIVAL: Skončili, Flanne. Dalmore?
TRISTAN (střelí Jamese mezi oči): Dalmore.

Flann O'Fearraigh znuděně prohlížel místo činu, jakousi samotu kdesi v Irsku, a velkoryse ignoroval okradeného dědu a jeho šesté „s ničím jsme nehýbali, pane bystrozor.“
Prohlížel si rozbité okno, převrženou židli, roztrhaný slamník i kus kabátu čouhající ze skříně, ale jako by je neviděl. Toulal se v myšlenkách na dobu před válkou, kdy sice ještě neměl krásnou ženu a jednorožčí farmu, ale všechno ostatní bylo tak nějak lepší. Výcvik přímo v terénu, stíhání zatvrzelých Smrtijedů na denním pořádku, prostě případy na úrovni.
Rozhodně nemusel chytat amatéry.
Povzdechl si, trhnutím otevřel skříň a vypadlý zlodějíček dostal kromě podmínky taky do držky.

Sedel tak Ezra náhodou v knižnici spolu s Mattom z Bystrohlavu. "S kým pôjdeš na ples? Rozmýšľam, že by som šiel s Ginger.." neisto pokrčil ramenami a pozrel na spolužiaka. Mattovi, ktorý si do knižnice potajomky prepašoval hrnček kakaa, pri Ezrových slovách zabehlo a vyflusol kakao priamo na knihu. Takmer okamžite sa pri nich zjavila pani knihovníčka a sokolím zrakom zbystrila fľak na knihe. "Ty!" ukázala na nevinného Ezru. "Ako si mohol? To si odpykáš!" schytila úbohého chrabromilčana za ucho a vôbec jej nevadilo, že hrnček s kakaom mal v ruke bystrohlavčan. Chrabromil popri Bystrohlavu v knižnici jednoducho nemal šancu.

Nebelvírský tým naprdnutě napochodoval ke Gringottům a kapitánka týmu se zamračeně zastavila přímo před hlavním skřetem. Po stole k němu důležitě posunula měšec plný něčeho těžkého a cinkavého.
Skřet si bandu mladých kouzelníků přeměřil nadmíru ošklivým pohledem a nahlédl do měšce.
"Křemeny nejsou uznatelná měna, slečno Olssonová," zadrnčel.
"Ale my si potřebujeme koupit košťata. Vážně nutně! Ta poslední sova s galeony havarovala..."
"Jediná možná transakce je osobní návštěva v naší bance, slečno," zavrtěl skřet hlavou a usilovně přemýšlel, jak se návštěvníků zbavit.
"Tak mě tady máte," přimhouřila vítězně s úsměvem zrzka oči. "Beru pět galeonů na hodinu. Budu u dveří."

„No, a to sme tak jednou s tvým tátou blbli. Našli sme si zahnutý klacky, jako pistole, chápeš. Andy pak ještě svýmu tátovi ukradl takovej klobouk. Já jsem si zas pučil mamčiny kozačky. Celkem mi padly. No a hráli sme si na ulici na kovboje. Mířili sme na sebe těma klackama a dělali ‚pif!‘ ‚paf!‘. To byla bžunda. A taky sme kdysi s pár klukama z ulice vzali míč – jo, mít tenkrát pořádnej fotbalák, to bylo něco! – a kopali sme si.“
„A co bylo dál?“ Vyzvídal Ben.
„No nic, vystřelili sme Baymontový vokno. Ta řvala! Ale stálo to za to.“

Ben ani nevěděl, koho z mrzimorských to napadlo.
Prostě se ten plán zrodil v něčí hlavě, dostal se dál… až to věděla většina žlutých.
Ale byl to dobrý nápad – někoho totiž napadlo, že by mohli ostříhat pampeliškám kvítky, aby nezamořily všechny pozemky – a hlavně famfrpálové hřiště.
Tak se teda dobrovolníci o víkendu sebrali, našli okna Mrzimorské společenky a začali nůžkami stříhat žluté květy pampelišek. Nejednou si Benedict pomyslel, že je to jako nějaká revoluce, když ‚sekají‘ ‚hlavy‘.
„Co to tu děláte?“ Zeptal se jich profesor Bell, který o plánu nevěděl.
„My tady popravujem – éééé stříháme pampelišky.“ Vyslovil zrzek myšlenku nahlas.

Byla vyrobena s láskou, aby jednoho dne našla něco jako lásku.
Čekala hodně dlouho.
V zaprášené krabici, pod ní, nad ní, vedle ní stovky sestřiček.
Kdykoliv se ozval zvonek, zbystřila. Všechny zbystřily. Stejnak si ale spřízněnou duši našla vždy jen jedna z nich.
Až nastal krásný letní den, kdy byla i ona poněkolikáté zařazena do výběru. Její sestřičky neuspěly.
Teď přišla řada na ní.
Stačil jediný dotek, kratičké spojení a jednoduchý pohyb a ona věděla, že našla svého pána. Navždycky se s ním spojila ve chvíli, kdy vypustila několik jisker.
Domů si ji odnášel sympatický zrzoun.
Březovou s jednorožčím jádrem.

„Bombarda!!!“ zreval Arsen a tehlová stena sa rozpadla a zosypala k jeho nohám. „Niééé!! zvolala Ariana. Takmer okamžite pustila prútik, odstrčila Arsena z cesty a sama sa zosypala na hromádku cihiel. „VRAH!!! Si vrah!!!“ zrevala na chlapca. Arsen sa zhrozene zadíval na zrútenú spolužiačku, ktorá mala k stenám a najmä tehlovým, vrúcny vzťah. „Ale.. ja som.. bol to tréning!“ namietol chlapec. Nejako sa tú bombardu naučiť musí. „Tak fajn! Hlavne pokoj... Decká! Musíme to poskladať,“ povzdychol si a mávol na spolužiakov. O chvíľu sa už hodina obrany podobala skôr na detský kútik, v ktorom sa miesto lega skladala tehlová stena.

Ezra sa na hodinu elixírov poriadne pripravil. Elixír na podporu rastu zdravých vlasov jednoducho musel mať a tak si postup popredu naštudoval a zaumienil si, že dnes strčí do vačku aj elixírové eso akým je Butlerová.
„Takže! Gwen nakrája potkanie chvostíky. Ariana pripraví prach z ježíka. Ginger dá variť vodu a ja sa postarám o petroleový rôsol,“ zavelil chlapec. Vtom ho však zastavila Ginger.
„No tak bŕŕ! Kto vraví, že máš byť šéf?!“ osopila sa na chlapca.
„Fajn. Tak rozdeľ úlohy ty,“ odvrkol kamarátke.
„Výborne. Takže... pôjdeme podľa toho čo povedal Ezra! Rozchod! Makať!“ zavelila ryšavka.
„Ženské...“ odfrkol si chlapec.

Lorelei pozorovala dvojici naproti sobě s chladným nezájmem. Její budoucí manžel Joffrey se netvářil o nic lépe, jen na tvářích jejich otců seděly úsměvy úspěšných obchodních partnerů.
"Takže předmanželskou smlouvu vám ke čtení doručím, jakmile se Lorelei podaří úspěšně zakončit studium." Uzavřel jejich obchod Joffreyho otec a spokojeně si potřásl s jejím otcem rukou. Domhnall mu stisk ruky oplatil, ale úsměvu se od něj jeho budoucí příbuzný nedočkal. Tohle všechno dělal jen na popud svojí drahé ženy...

"Lorelei Charlotte McKayová, berete si zde přítomného Erasma Andersena za svého právoplatného manžela, budete ho milovat a..."

Já nejsem kus mahagonového nábytku, matko.

Zírali do stropu. Arsen se zhluboka nadechl a spokojeně před sebe napřáhl štětce. "Takže už lepší?"
"Hmpf." Cassidy kriticky přenesl váhu tak, aby vleže mohl naklonit hlavu ke straně, jako kdyby hodnotil nějaké dílo v galerii.
Nad nimi se klenul strop zamalovaný dětsky naivním hvězdným nebem.
"A pak že to podzemí trochu nevyšperkujeme, ha!" prohlásil Arsen na účet mrzimorského doupěte. Cassidy se souhlasně zaculil, natáhl ruku a špičkou štětce domaloval ještě jednu hvězdu.
"Doufám, že za to neschytáme školní trest..."
"Kluci!" vybafla Gwen zničehonic zezdola. Oba chlapci na nebesích se provinile vymrštili a Arsen loktem převrhl plechovku modré barvy.
"QUINNE!!"