Felix Felicis RPG

Když na něj po letech vzpomínal, vlastně musel uznat, že v mnoha ohledech byl docela zapomenutelný. Ani jeden ho vlastně nečekal, byť on ho inicioval. Dobrá technika ještě neexistovala a budoucnost rozhodně poskytovala plno prostoru pro zlepšení. Ale byl zcela zásadní pro obě strany. V něm samotném to protrhlo hráz, kterou si vystavěl kolem myšlenek, které si nikdy nesměl připustit, protože jinak by to nedopadlo dobře. Nebo si to alespoň myslel. Čas mu však nakonec ukázal, že to sice bude těžké, ale půjde to. Když bude chtít. A stačil k tomu ten jeden jediný, první polibek. Nedokonalý, ale přesto perfektní.

Povzdechl si. Věděl, že se vlastně nic nezměnilo, protože měl s ní dohodu, jak si budou a nebudou žít svoje životy, ale stejně se cítil zničeně. Šel proti vlastním principům, pobořil svoje zásady a nejhorší bylo, že u toho neublížil jen sobě, ale i dalším lidem. Mlčky ležel v posteli a prsty si přejížděl po temných liniích tetování, které se mu skvělo na dolní části břicha. Nechávali si ho dělat před pár týdny, oba to samé, na tom samém místě, navěky propojeni. Ne že by to měli v plánu, bez alkoholu by to ani jeden neudělal, ale… patřilo to tam.

„A nyní přišel čas na první novomanželský polibek.“
Vnitřnosti se mu kroutily znechucením, zatímco upíral pohled na ni. Mohli se shodnout na tom, že mezi nimi nic nebude, ale neměnilo to nic na tom, že z celé situace mu bylo zle.
„Můžete políbit nevěstu,“ zaznělo o něco důrazněji, když byla prodleva už delší.
Opanoval svůj výraz, aby nedal najevo skutečné pocity a sklonil se, aby spojil svoje rty s jejími. Bylo to špatně, špatně, špatně! Splnil si povinnost, která ho čekala od třinácti, kdy ho s ní zasnoubili, otce tím potěšil a sám sebe zradil, ale koho to nakonec zajímalo…

Nevěřícně na sebe zíral do zrcadla. Tohle mu tak chybělo! Nestačila snad ta fraška s dohodnutým sňatkem, on u toho ještě bude vypadat jako idiot? Nejen že nechtěl být čistokrevný a byl, on nechtěl ani tu metamorfomagii a stejně ji měl vrozenou. Byla to stupidní schopnost, u něj až moc vázaná na emoce a tohle to jenom dokazovalo. Zoufale si prsty prohrábl kadeře, které ke všemu hrály všemi barvami, a sklouzl rukou až k medailonu, který mu visel kolem krku. Od něj. Zhluboka se nadechl a uklidněný zvládl vrátit své vlasy do původního stavu, aby mohl předstoupit před svou nastávající.

Věděl, že ho to nemine. Věděl, že se bude muset vrátit do té upjaté Evropy, kde ho svazovaly povinnosti, kterým se nemohl vyhnout. Ne že by po tom netoužil, ba naopak, jenže v jeho rodině se na osobní touhy nepohlíželo jako na něco dobrého, pokud se to neslučovalo s nalajnovaným čistokrevným životem.
„Ještě chvíli,“ zaprosil, pod peřinou ovinul ruku kolem pasu druhému mladíkovi a přitiskl ho k sobě. V jeho přítomnosti bylo snadné zapomenout na to, že se venku nachází život, který i bez nich pokračuje dál. Ale schovaní pod dekou mohli ještě chvíli předstírat, že bude všechno v pořádku.

Nestává se často, aby medaili za největší ztrátu bodů nezískal někdo z Nebelvíru, jak se ti to povedlo?
No, Hagrid vypouštěl do jezera nějaký kouzelný ryby a poprosil mě, že když umím tak dobře plavat, tak ať na ně dohlídnu, než si zvyknou v novým prostředí. A ono to nějak… to…
Nevyšlo?
Jo.
Co přesně se stalo?
Prostě jsem se neudržel, začal ochutnávat a najednou nebylo co hlídat.
To máš štěstí, že tě nevyhodili, nemyslíš?
On nakonec Brumbál uznal, že to byla spíš Hagridova chyba. No řekni, nechat ryby hlídat někým, kdo je registrovanej tulení zvěromág, to je trošku blbost.

Potemnělá, bíle vykachličkovaná místnost bez nábytku.
Uprostřed stojí židle, k židli je přivázaný vězeň. Vchází agenti Percival a Tristan.
PERCIVAL (sarkasticky): Jak vzácný dar nám byl dán. Dar doby zlé. To sám Král...
TRISTAN (nalévá z termosky čaj do hrnku): Tu čaje máš, teď řekni nám, my slyšet chcem, co váš plán?
JAMES T. KING (odhodlaně): Říkal jeden prelát, přítel rodinný, že kdo nemá co dělat, bije nevinný...
PERCIVAL (dloubne Jamese do znamení zla): Stůněm z tvých věčných podvodů. Kam jsi šel, kam a z jakých důvodů?
TRISTAN (dává vězňovi pít): Odpusť si dalších slov blití, sérum pravdy dal jsem do pití.
PERCIVAL: Rozkošné, jak ven to zvracíš, zbytečně, lok postačí. Pochybnosti o tom máš-li snad, Merlin sám to dosvědčí.
TRISTAN: Tak dej si říct, vyklop ten plán, plán Pána zla, proč za něj hráš?
Chvíle napjatého čekání.
JAMES: Bezlvádně leží tam láska má i chlouba, její hlas, její zrak říká že jsem trouba. Žiju s ní, ač mi teď, pevně hrdlo svírá... pláč?
Ariano, Ariano! Náš sen plný zdí, vážně odezní? Ariano...
PERCIVAL (sarkasticky): Dojemné.
TRISTAN: Projev hodný Smrtijeda, okázalý, dramatický, ale vlastně úplně na hovno. Skončili jsme, Septime?
PERCIVAL: Skončili, Flanne. Dalmore?
TRISTAN (střelí Jamese mezi oči): Dalmore.

Do naší redakce se donesla zpráva, že se indickou veřejností šíří nový druh náboženství, takzvaný solipsistický hinduismus. Jeho příznivci se, bezesporu pod vlivem hašiše, domnívají, že je zcela bezvýznamné věřit v reinkarnaci, neboť mnohem důležitější jsou oni sami a je tedy na reinkarnaci, jestli bude věřit v ně. V redakci jsme se shodli, že je to pěkná píčovina, a dali si biftek z argentinského býka.
Každopádně jsme rádi, že se v Indii tak pěkně baví, a určitě vás budeme o této bizarnosti dál informovat. Pokud nás samozřejmě nezavře ten beznosý mamrd a jeho povedená banda, jak slibují už pár měsíců.

Flann O'Fearraigh znuděně prohlížel místo činu, jakousi samotu kdesi v Irsku, a velkoryse ignoroval okradeného dědu a jeho šesté „s ničím jsme nehýbali, pane bystrozor.“
Prohlížel si rozbité okno, převrženou židli, roztrhaný slamník i kus kabátu čouhající ze skříně, ale jako by je neviděl. Toulal se v myšlenkách na dobu před válkou, kdy sice ještě neměl krásnou ženu a jednorožčí farmu, ale všechno ostatní bylo tak nějak lepší. Výcvik přímo v terénu, stíhání zatvrzelých Smrtijedů na denním pořádku, prostě případy na úrovni.
Rozhodně nemusel chytat amatéry.
Povzdechl si, trhnutím otevřel skříň a vypadlý zlodějíček dostal kromě podmínky taky do držky.

Zabloudil váš puštík zase, nevěnoval se dost trase?
Chová se váš velký výr jako drzý Nebelvír?
Radši jdete s poštou pěšky než brát smeták na výměšky?
Při pohledu na sovice hulákáte „nikdy více“?
Jářku, máte velké štěstí, sově klidně dejte pěstí.
A kupte si havrana!
Krmítko & Krák, Obrtlá 17