DMD č. 10. pro 10. 4. 2014. Téma: Punková nutrie

„To jsem zvědavá, co bude k večeři,“ prohlásila Liška
„Mám konzervy!“ vytáhl se Vran.
„Výborně, a jaký?“ zajímala se Rezka.
„Nech ho, símtě, stejně neumí číst...“
„Náhodou,“ nafoukl se Vran, „já umím číst!“
A hned se jal svoji gramotnost demonstrovat.
„N-U-T-R-I... nutrie...“
„Cože?“
„Jasně, a tady před tím... S... Skunk!“
„Cožééééé?“
„Nutrie? Skunk? Skunková nutrie?“
„Punková...“
„Prosimtě, ještě ty blázni. Vrane, přihraj to.“
„Tady máš, když seš tak chytrá.“
Liška se zahloubala do tajemství textu.
„No jasně, hovězí guláš.“
„A co měl s tou punkovou nutrií?“
„To bylo tohle tučným písmem. Složení a Nutriční hodnota.“
Povzdech.
„Mělas pravdu. Neumí číst.“

Punk je hudební a životní styl. Nemá žádný jednotný ideový směr, nejrozšířenější postoje jsou odpor vůči nacismu, komunismu, rasové diskriminaci, politice, válčení, globalizaci, konvencím či komerci. Lze se často setkat s tvrzením, že základem punku je provokace. Hnutí je tolerantní k měkkým drogám.
Nutrie říční, známá jako vodní krysa, je velký hlodavec původem z Jižní Ameriky. Její rozšíření do severnějších oblastí je omezeno tím, že jde o subtropické zvíře špatně snášející delší mrazivé zimy. Ty dokážou její populaci spolehlivě zredukovat.
Punková nutrie je pak logicky provokující hlodavec s odporem k rasové diskriminaci, obvykle zfetovaný natolik, že v chladnějším počasí umrzá.

Pohádky se pomíchaly - Fantomas má vlasy,
v televizi Zlatovláska kváká o počasí.
Teď mám pocit, že mně jemně šimrá cosi na pokožce,
pařátkem tu do mě šťouchá chaloupka na kuří nožce.
Mařenka s Jeníkem sjeli se perníkem,
což je Otesánku vhod - dal si je na druhý chod.
Ježibabu vzal si Drozdík místo Krasomily,
tvrdil, že má hezčí vnady... nebo kukuč milý?!
V lidském světě dětské knížky musely se pálit,
koho za to pomatení hanět nebo chválit?
Vysvětlení je tu prosté - nezvaní k nám přišli hosté
virového původu. A z podobných důvodů,
dneska místo Lucie, noci prý nám upije trsající nutrie.

„Koukejte už zalézt do toho pelíšku!“ pravila rázně kočičí máma Sofie.
„Pohádkůůů, pohádkůů,“ překřikovala koťata jedno druhé.
„Jste tu všichni? Tak poslouchejte: Pro zlobivý děti si chodí čerti. Ale pro zlobivý koťata chodí nutrie. Ale není to lecjaká nutrie, je to punková nutrie! Má velkou fousatou hubu a z ní čouhají dva obrovský oranžový zuby. V uchu má kus drátěnýho plotu, na zádech zelenej pruh ze žabince. Věčně je v rauši, protože si dává mletou vrbu, a miluje rachot. Proto musí kočičky našlapovat potichoučku a hlavně vůbec nesmí chodit k řece, jasný?“
Tu noc se koťata od mámy ani nehnula.

"Emanueli Purkyně, co to sem vlečeš?"
"To je žekyš, tati, tak to říkal ten pán, co ji dal panu učiteli."
"Řekomyš, Emanueli, řekomyš americká. Vyznačuje se dlouhým ocasem a intenzivním pištěním, když ji někdo přináší právě za ten ocas. Uchop ji prosím raději pod předními tlapkami a pozor na řezáky."
"Jaké žáky?"
"Myslím ty přední zuby."
"Ta je ale hebká!"
"Ovšem, pevné pesíky kryjí jemnou podsadu a chrání ji před promáčením vodou. Ovšem vybarvení je nestandardní, černá je neobvyklá. Také porost hlavy je nestandardní, srst by měla být všude stejně dlouhá."
"Nemohl by to být nový druh, tati? Žekyš Punkova?"

- Za mě červené. Nelíbí.
- Mě se to líbí. Edit: Proč mám červené ramínko?
- Za mě ne-e. Outfit je nedotažený, rádoby punkové prvky jsou out, křivák by ušel, ale ty hrozné boty bych vyhodila a cvočky působí lacině.
- Nerozumíte tomu, právě tyhle prvky se zrovna vrací, že neznáte trendy, to není důvod být hned jedovatá.
- Tohle nosí každá blogerína. A proboha udělejte něco s vlasy, s těmi odrosty vypadáte jako urousaná nutrie.
- Má ubohá vypálená sítnice!
Údajná punková nutrie zhrzeně odchází štkát do polštáře. Slepice si spokojeně čechrají peří. Zas vykonaly velký kus práce na povznesení kultury odívání v českých ulicích.

Klidnou hladinu Sázavy nad Kamenným Přívozem čeřil lehký vánek a pádla opozdilých vodáků. Vážky nad řekou tančily lehkokřídlý waltz, vlaštovky kroužily pod nebem, které měnilo barvu z blankytu na královskou modř. Rzounek s Timinkou odpočívali na zarostlém ostrůvku, jen chvějící se vousky kolem zrzavých tlamiček prozrazovaly, že ještě neusnuli.
„Nou fjůčr!“ ozvalo se zavřísknutí.
„Debil,“ poznamenal Rzounek.
Timinka povzdychla a otevřela oči.
„Panks noded!“
Po řece se rychle blížilo cosi neidentifikovatelného, jasně zeleného. Jeden z vodáků se v panice pokusil tu podivnost praštit pádlem.
„Fááááák!“
„Zabil ho?“ zajímal se Rzounek.
„Rzounku!“
Ale mít šíleného mladšího bratra bylo vážně k zbláznění.

Byl to jeden z těch podniků, kterým se slušný člověk raději vyhne. Přesto Frances vstoupila dovnitř. Okamžitě ji do nosu udeřil ostrý pach tabáku smísený s omamnou vůní opia a kyselým zápachem potu. Hustý dým ji štípal v očích. Žaludek se jí rozhoupal. Zakryla si ústa. Silou vůle přemáhala pocit na zvracení. Rozhlédla se po místnosti. Leželi tu. Jeden přes druhého. Ty prázdné nic neříkající úsměvy. Skleněné oči. Jen jeden se zdál být při smyslech. S přemáháním zaplašila narůstající odpor.
„Kde jsou!“ udeřila na něj. Čepel nože se mu zaryla do kůže. „Řekněte mi, kde jsou ty zatracený lodní krysy!“

To máte tak, když hodinu biologie supluje mladej týpek s aprobací na hudebku. Myslím, že přinesl nějaký houbičky a trávu a pouštěl nám ze svýho mobilu songy. Všechno to dávalo smysl a bylo hrozně barevný a do pohody. Hlásili se všichni. „Punková nutrie! Nutri-yeah.“ „Já dám svoje úspory rockovým vydrám. Vy-drum!“ „Jsem pro hiphopový žabičky. Ža-bitch-ky.“ „Jazzový slávky. S-love-ky.“ „Metalový krokodýl. K-rock-odýl.“ „Tak to jsi úplně mimo, kámo“, řekl ten učitel, sesypal se pod stůl a nevylezl, dokud ho neprobudilo zvonění na přestávku. Byla potřeba.
Mívala jsem ráda češtinu s fyzikářem…ale myslím, že na tuhle hodinu nezapomenu…dokud nevystřízlivím…

Už od šesti hodin sedím u počítače, tupě zírám na obrazovku a jen sem tam se mi podaří přečíst pár drabblů, než se zase zakoukám a probere mě padající hlava. Ale zařekla jsem se, že počkám, až se dcera vrátí z divadla, tak holt sedím. Vleže bych v tu ránu usnula. Z polodřímoty mě konečně probírá zvonek, sláva, je to dcera, můžu jít spát. Zavírám účetnický program (nevím proč byl vůbec otevřenej), zavírám e-maily, ještě juknu, jaký je na zejtra téma --- snad mě šálí zrak jako u Danaina heroinu --- ne, fakt to tam je. Punková nutrie. Tak to asi nedám.