DMD č. 14. pro 14. 4. 2014. Téma: Říše

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak,lebo sa mi vidí, že sem zasa predseda mieri?
- Dobrého zdravia predseda, a čože nového nám nesiete?
- Ja vám dám, že čo vám nesiem. Ja vám donesiem, kua chlapi. Pamätáte sa na tú sošku, čo ste pri kopaní záchodu našli? Do múzea som to poslal a mi odpísali že to je z nejakej Veľkomoravskej ríše a že prídu kopať.
- Kopať, predseda? A do koho?
- Jak do koho, kua? Do zeme. Všetko tu rozhrabú a tam, kde máte záchod bude najväčšia diera.

Bylo nebylo jedno město. Lidé všech původů v něm žili společně v bioklidu a biomíru.
S bio jutovými taškami chodili nakupovat do malých bio krámků lokální biorebarboru a biocizrnu. "Dobré ráno Jakube, už tě netrápí průjem?" Nosili pěkné lněné béžové bioprádlo, které nečpělo chemickými saponáty, ale vonělo po bio levanduli a původně bylo něčím zcela nebio. Biopotraviny s brzkým datem spotřeby jedli přednostně a na čištění zubů používali bio slaměné kartáčky.
Oslovovali se navzájem Bioobčane a Bioobčanko a své fotky pořízené na starých mechanických fotoaparátech sdíleli na Biobooku, jehož motiv v bio stravitelné zelené barvě šetřil obrazovky i oči Bioobčanů.

Vandrovní tovaryš si znovu navlékl popruhy svého tlumoku a křepce vykročil ze sídelního města. Při troše štěstí bude do týdne na hranicích.
Všechna království, kterými prošel, se sice honosila přízvisky jako "říše, nad kterou slunce nezapadá", ale nakonec slunce zapadlo nad každou. Počet dní strávených na cestách odněkud někam byl vysoký, ale bylo to i tím, že s batohem na zádech začnou nohy bolet dřív, za deště se pochodovat nedá a když si chcete odpracovat nocleh a večeři, nějakou hodinku tím taky strávíte. A vůbec, nač se hnát. Za hranicí bude stejně jen další pidikrálovstvíčko. Půlnoční říše nebo tak nějak.

Sotva se Katka protáhla dveřmi od kanceláře a automaticky vykročila po vyšlapané cestičce ke kávovaru, narazila na atmosféru hustou tak, že by se dala krájet.
Kolegyně seděly nezvykle zticha u počítačů s přehlídkou výrazů – dle povahy – od mírně pobavených po mírně vyděšené. Šéfová se tvářila jako po extrakci osmiček a nad hlavou jí kondenzoval bouřkový oblak.
„Co je? Došlo kafe?“
Kolegyně nejblíž k ní dostala záchvat ošklivého kašle. „Ne, ale víš, jak jsme včera měli debatu o organizaci práce?"
"Hm?"
"Viz dveře."
Katka se vrátila ve vlastních stopách.
Na dveřích se skvěl krasopisný nápis:
ŘÍŠE CHAOSU.
ODLOŽTE PŘÍČETNOST, KDO VSTUPUJETE.

Jejich expanze byla pozvolná a zpočátku v nikom nevyvolávala obavy. Seděli jsme na zadku, klábosili o nesmrtelnosti brouka a každého z nich vítali tak bodře, jak se slušelo na obyvatele Jižáku. Vždyť v jejich společnosti se tak snadno mluvívalo o strastech a křivdách.
Byla to Tina, která si jako první všimla náznaků hrozby.
„Sašo, s tou Skleněnou říší musíme něco udělat!“ naléhala.
„Nenechám je napospas lačným sousedům,“ opáčil jsem. „Potřebují azyl!“
Udeřili uprostřed čtvrteční noci a do našeho týlu zasadili bezmála smrtelnou ránu. Vzpamatovali jsme se jen zázrakem.
A přitom se dlouho zdálo, že těch lahví na balkóně není tolik.

Zuko se snažil být dokonalým princem a skončil jako žebrák žijící ze soucitu druhých.
Chtěl být moudrým vojevůdcem a vysloužil si vyhnanství.
Na to, jak usiloval o to být vzorným synem Pána ohně, by nejraději zapomenul. Ale bylo to dost těžké, když to měl vypálené ve tváři.
Teď seděl jako žebrák před cizím domem a sám by neuvěřil, že je dědicem Národa ohně.
Když mu však Song, mladičká léčitelka z Národa země, která jemu a strýci poskytla přístřeší, ukázala jizvu po plamenech na noze a řekla, že ví, čím si prošel, cítil, jak na něj dopadá vina celé jeho říše.

Harvey Walters se cítil unavený - půlnoc téměř odbila a v temných stínech se plížila další děsiva nestvůra. Amanda byla sice snaživa a pomáhala mu ze všech sil, kancelář archívu by bez její asistence zcela jistě ubránit nezvládl, ale přece jen nebyl nejmladší. Nyní jim zbývá posledních pár rozhodujících chvil; temná znamení se téměř naplnila...
A pak se prastarý Azatoth probudil a přinesl svou říši temnoty v tento svět... A všechno skončilo.
"Ok, ale přiste beru Pedokníra, ten tvuj dedouš stojí za houby, nechceš radši Sestru Marii nebo tu prsatou profesorku?"
U Temného znamení proste nikdy nevíte, jak tahle deskovka dopadne.

„Lorde Elronde, vy to vůbec neberete vážně! Uvědomte si, že jednou budete velmi pravděpodobně vládnout celé téhle říši. Velekrál všech Noldor musí být chytrý, aby se dokázal správně rozhodnout. A musí se umět správně vyjadřovat,“ káral jej Erestor.
„I kdybych se snažil, nedokážu být jako Gil-Galad,“ povzdechl si.
***
„Elronde, já se hrozně bojím, že udělám chybu. Všichni si myslí, že jsem dokonalý a moudrý, ale já nejsem, jen to musím předstírat. Po mne budeš králem ty, ale nejraději bych byl, kdybys nemusel,“ svěřoval se Ereinion svému milému, protože bylo jen málo přátel, se kterými mohl mluvit otevřeně o svých starostech.

Walking into the charity event is like stepping into my past.
My face is still well-known; people recognize me despite sunglasses. They mutter, unflattering and downright offensive, releasing years’ worth of accumulated spite.
I know what they’re saying.
Disgraced. Disinherited. Shame on the family’s name.
And there’s my Father, sitting on his metaphorical Tycoon Throne, looking down on his subjects. My Mother speaks to the caterers, a demure and elegant Queen of Engineering.
Look, my little sister. The perfect, beautiful princess I never could have been.
I touch the skull motif on my glove and get ready to raise Hell.

Král rozkázal a poslové se vypravily na cestu. Cestovali přes hory i doly, mořem i vzduchem, skrz pralesy i pouště, na všechny strany, do všech koutů světa. Překonávali různé překážky, nepřízeň počasí, zimu, horko, nedostatek potravy...
Albatros se snesl na kru a znaveně padl.
"Co mi neseš?" zabručel medvěd.
Pták se okamžitě zvedl a podal šelmě vzkaz.
" Vážené zvíře, hm, bla, bla, bla, svolávám sněm, bla, bla, bla, za účelem vytvoření říše Zvířat a vytlačení lidstva z této planety, bla, bla, který se bude konat na okraji pouště Namib v Namibii?! Jdi se vycpat, ty králi zvířat!"
Albatros uraženě odletěl.