Zuko se snažil být dokonalým princem a skončil jako žebrák žijící ze soucitu druhých.
Chtěl být moudrým vojevůdcem a vysloužil si vyhnanství.
Na to, jak usiloval o to být vzorným synem Pána ohně, by nejraději zapomenul. Ale bylo to dost těžké, když to měl vypálené ve tváři.
Teď seděl jako žebrák před cizím domem a sám by neuvěřil, že je dědicem Národa ohně.
Když mu však Song, mladičká léčitelka z Národa země, která jemu a strýci poskytla přístřeší, ukázala jizvu po plamenech na noze a řekla, že ví, čím si prošel, cítil, jak na něj dopadá vina celé jeho říše.
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit