DMD č. 21. pro 21. 4. 2014. Téma: Cesta pravé ženy

Od božího rána byla v jednom kole. Vymetla mravence, nakrmila zvířectvo, upekla placky a nasbírala maliny na marmeládu. Dala najíst synkovi, a než zase zmizel za dobrodružstvím, donutila ho se umýt. Vyprala tomu svému košili a sobě nějaké spodničky a lajblíčky. Když přišel z pochůzky a našlapal zabahněnými botami, vynadala mu, co se do něj vešlo, a pak mu nalila pořádnou misku bramboračky.
Pak si k němu přisedla s pekáčem buchet, když spokojeně odpočíval na mechovém sedátku.
"Kdybych tak měla pěknou pentli do vlasů, to by mě hned víc těšilo hospodařit, Rumcajzíčku."
Mlaskla pusa.
"Pro tebe přinesu tu nejpěknější, Manko."

Pracovník v jednom velkém knihkupectví je sehnutý k regálu s knihami a snaží se je srovnat. Nutno upozornit, že na sobě má křiklavě oranžové tričko s názvem obchodu na zádech. Na krku klíčenku s názvem obchodu a na prsou připnutou placku s názvem obchodu.
Náhle přistoupí postarší žena.
„Dobrý den, Mohu se zeptat?“
„Ano?“ narovná se pracovník, ale ještě před tím protočí oči v sloup.
„Vy tady pracujete?“
„Ano,“ odpoví zaměstnanec ale v duchu si myslí něco hodně sprostého.
„Kde bych našla knihu Cesta pravé ženy?“
„V oddělení populárně naučné literatury na tomto patře. Regál se jménem Styl a vztahy.“

Nina shodila z ramen ranec a přitáhla si v mrazivém odpoledni šátek k tělu, botky promáčené od sněhu. Pocházela z města, ještě si nezvykla na hlad.
Vzpomněla na bábinku. Nina už jako malá pomáhala ráda v kuchyni. Po práci sedávala v koutě na lavici, upíjela čaje a četla bábince noviny. „Cesta pravé ženy“ stálo tam jednou. „Hotový nesmysl“, bábinka na to, „kam by žena cestovala, pořádná ženská se drží pěkně v domácnosti a na nějaké cesty nemá kdy!“.
Absurdní vzpomínka.
Kladeči min se vrací od trati. Skupina sužuje německou sběř v okolí šestý měsíc.
Je čas vyrazit, naznačí posunkem Vovka.

Na nádvorí sa ozýval zvuk prekrížených mečov, len občas doprevádzaný udiveným, zhrozeným alebo nadšeným výkrikom davu. Dnes sa konal šermiarsky súd. Dvaja muži šermovali už dobrú hodinu bez toho, aby stratili koncentráciu alebo smrtiaciu eleganciu pohybov. Švih zvaný "Trhajúci sa hodváb" narazil na "Šplhajúcu sa mačku", "Padajúce kvapky" boli odrazené "Vetrom unášaným listím", "Zapadajúce slnko" neprerazilo "Slepcovu česť", až nakoniec..dav zatajil dych..jeden z mužov si nahle kľakol na koleno, s červenou škvrnou na košeli. Nikto z davu nepostrehl, ako sa to stalo. Nie nadarmo sa tomu vravelo "Cesta pravej ženy". Kordom priamo cez srdce a so smrtiacimi účinkami.

Nikdy se necítila jako Labuť. Jestli něco, tak jako ošklivé káčátko.
Mladá dáma by o sebe měla umět pečovat. Měla by být elegantní, vzdělaná, šikovná. Měla by umět vést domácnost, vychovávat děti...
Ona si připadala neohrabaně, všechno jí padalo z rukou a z dětí dostávala osypky.
Místo toho, aby se učila s ostatními Labutěmi tanečním krokům, radši kopala s Orly do míče. Typicky dívčími dovednostmi pohrdala.
Špinavá kolena si umyla, ale roztrhané kalhoty...
Jane ji naučila zašívací zaklínadlo.
Elegantní, tichá, dívčí Jane, která tajila, že umí skvěle plavat a perfektně lézt po stromech.
Ošklivých káčátek je víc, než se zdá.

Každého, kdo přijde na křižovatku, překvapí nejprve informační cedule naučné stezky Jednoty českých matematiků, a následně dvě cesty. Jedna vede do vesnice lidožroutů, ta druhá do nejlepší vesnice (Cena pro rok 2005 za sběr tříděného komunálního odpadu).
Na křižovatce stojí dva strážci, jeden vždy mluví pravdu, druhý vždy lže, a každý příchozí smí položit právě jednu otázku.
53% mužů skončilo v kotli lidojedů, 97% pravých žen ale spokojeně došlo do nejlepší vesnice. To vysvětluje, proč je v nejlepší vesnici takový nadbytek žen.
V dotazníkovém šetření pomocí otevřených otázek tyto ženy uvedly : „Není důležité co strážci řekli, ale jak to řekli.“

Seděli v hotelovém pokoji. Colin ji přejel pohledem. Měla na sobě spodní prádlo.
„Pokud se mnou nechceš vyspat, tak se oblékni,“ zavrčel.
„Ráda trestám zlobivé kluky.“
Hodil po ní županem.
„Proč tolik riskuješ pro MI6?“
„Kdo řekl, že to dělám pro Mycrofta.“
„Tak proč?“
„Protože nesnáším nedodělanou práci.“ Odpověď ho neuspokojila a tak pokračovala: „Mám ráda výzvy, když není jisté, že mám navrch a hrozí, že se role vymění.“
„Proto sis zahrávala s Sherlockem?“
Kývla.
„Nejspíš tě to zabije:“
„Tak to má být.“
„Znal jsem dívku, která šla po stejné cestě.“
„Jak dopadla?“
„Zabil jsem ji!“
„Budu potřebovat oblek jeptišky.“

Emancipace k ní sice dorazila, ale pravdou bylo, že přísná výchova, kterou si jako malá prošla, se na ni podepsala nesmazatelným inkoustem a vlastně udávala směr jejího života dodnes. Vyšívání, vaření, hra na klavír, každá dáma by měla ovládat nejen tyto dovednosti a ona nebyla výjimkou. Ještě dnes ji v hlavě zněla slova její učitelky, která ji kladla na srdce, jak se má správně chovat a co má očekávat od mužského plémě. Že jejím úkolem je udržovat oheň v rodinném krbu, být sečtělou, a tlačit děcka ze svého lůna.
A jako správná vlkodlačice si těch dětí měla užít celou smečku.

Napřed si stáhni vlasy, aby se nám nepletly do cesty.
Použij podkladový krém.
Doufám, že máš pleť řádně vyčištěnou!
Korektor. Na ten ošklivý pupínek a trochu i pod oči.
Make-up. Nezapomeň ho řádně rozetřít. Nejlépe štětcem.
Oční stíny. Jedna barva, druhá.
Linky. Opatrně, nechceš mít přece červené oči!
Řasenka. Trochu zamrkat.
A pudr. Oblaka jemného pudru.
Druhá vrstva řasenky.
Konturka na rty. Hlavně zvolit stejnou barvu jako rtěnka!
Teď ta rtěnka. Obtisknout do kapesníku, aby nezůstávala na zubech!
Ještě zdravíčko.
A teď třináctkrát vyslov moje jméno
Otoč se.
Nemám ráda, když jsou neupravené. Na dokonalém make-upu vypadá krev vždycky lépe.

Vzduch voní rozkvetlými lipami a chvěje se bzukotem včel. Za jiných okolností by to mohla být nádherná vyjížďka krajem, který mi po krátké době přirostl k srdci. Hluboké lesy, tichá hladina řeky, modré nebe nad hlavou. Za jiných okolností – kdyby nebylo poslání, které jsem si předsevzala vykonat.
Ostatní jsem nechala daleko za sebou. Tohle je jen můj úkol, moje pouť. Kopyta mého koně klapou pěšinou vinoucí se vzhůru do stráně, k cíli mé cesty. Trochu se bojím, ale vrátit se odmítám. Nenašla jsem totiž jiné východisko.
Abych mohla být pravou ženou, musím se teď změnit v muže.
Za zdmi karlštejnskými.