DMD č. 13. pro 13. 4. 2015. Téma: Vůně vyprané kočky

Má první kočka se jmenovala Micka Jašxxxxková (promiňte, trošku inkognito).
Po rozvodu mi jí maminka donesla místo chlapa. Prý se přitulí a zahřeje a bez keců.
Nebudu napínat.
Takže tahle Micka Jaš… byla nejen naše první kočka, ale i jediná kočka u které jsem málem poznala vůni vyprané kočky.
V té době jsem měla Tatramatku. Na vrchní plnění (mladší se zeptají babičky).
No a Micka do ní spadla.
Tatramatka chlamst, pro kočičku past. Buben se otočil dnem vzhůru.
Naštěstí se tak vehementně ozývala, že před potupným „praním kočky“ byla včas zachráněna.
Od té doby pračku obcházela. Za to zabrala umývadlo.

Po zabijačkových hodech byl každý přecpaný prasaty, takže všechny mile překvapilo, když Bídák zval na speciální masové hody. A protože si každý pamatoval loňskou nutrii, měl Bídák měsíc dopředu zamluvený celý lokál.
Konečně nastaly hody. Talíře se rychle prázdnily, pivo teklo proudem.
"Letos ta nutrie má nejakou divnou chuť," stěžoval si Kruege kuchaři. "Propral si pořádně to maso?"
"Ti bude tím, že to není nutrie," pronesla klidně Colleen a přidala si celerovou kaši.
"A co to tu teda všichni žerem?"
"Pamatuješ jak Šár vypsal odměnu za vyřešení problému s přemnoženejma kočkama? Tak už je po problému. A maso je propraný."

Geordi vstoupil do Datovy kajuty, pravou ruku nataženou před sebou. „Flíčku, kde jsi? Čičí!“
Dat vyšel z koupelny a udiveně se na svého přítele podíval. „Co tu děláš, Geordi?“
„Hledám tvou kočku. Mám pro ni čerstvé kuřecí maso.“
„Aha. Flíček je zaneprázdněn, suší se,“ odpověděl Dat významně.
„Suší se?“ podivil se Geordi.
„Ano. Pamatuješ si, jak jsi mi minulý týden naznačoval, že Flíček by potřeboval vyčistit kožich?“
„Ano?“ Geordiho se zmocnila neblahá předtucha. „Co jsi s ním udělal?“
„Vypral jsem ho,“ řekl Dat nadšeně.
Geordi zabořil hlavu do dlaně. Příště by měl víc přemýšlet nad tím, komu dává své rady.

Strach byl jedním z důvodů, proč Alec nenáviděl, když Seregil vyrazil na noční akci sám. Zbývalo jenom doufat, že jsou to zbytečné obavy a ne ozvy partnerského pouta, které se Seregilem sdíleli. Nakonec v teple krbu na chvíli usnul. Když se probudil, venku už se o slovo hlásilo ranní šero a Seregil se právě protahoval oknem.
Alecovi stačil jediný pohled, aby věděl, že tentokrát to bylo o fous.
„Kočka z Rhíminee dostala výprask?“
Seregil se ušklíbl místo odpovědi a nechal se zabalit do přikrývky. Spokojeně přimhouřil oči, když mu Alec zabořil nos do vlasů a pohladil ho po rozbitých zádech.

Pár dní před Vánoci. Všechno vzhůru nohama, polštářky z gauče v pračce. V otevřené pračce. Jdu kolem pračky, vidím v pračce kočku, vyhodím kočku, nezavřu pračku. Za půl hodiny zavřu pračku, spustím pračku, nic netušíc peru kočku. Dobrých dvacet minut. Pak koukáme, kde je kočka, kočka není, pračka pere. Pračka nehlučí pořád, někdy je ticho. Slyšíme mňoukání, hledáme kočku. Pohled do pračky, děs! Za okýnkem zděšená tvářička, tápající pacičky. Vypnu pračku, voda teče, je mi to fuk. Brečím, třesu se, kočka se třese, přijíždí veterinář, prohmatá kočku, dá kočce kapky do očí a drama končí.
Voněla hezky. To víte, aviváž!

…a tak pejsek s kočičkou umyli podlahu i sebe,“ zakončila pohádku principálka. Odložila knihu a šla strouhat mýdlo na prádlo. Necky byly připravené, voda se ohřívala na kamnech, a Cvoček s Cvičkou ji bez odmlouvání nosili do necek. Cvička pak ještě přiběhla pro nastrouhané mýdlo a principálka, jdoucí pro špinavé prádlo, si pomyslela, jak hodné má děti.
„Drž hóó,“ ječela Cvička.
„Mejdlo sem, honéém,“ křičel Cvoček.
„Vraaaaaauauuuuumňaueeejéééééééééééééé!“ vřeštěl Mňauestro, kterého obě děti v potu tváře drbaly na valše.
Divoce prskající kocour zmizel do dálky.
"A jak ho teď usušíme na šňůře?" zeptala se zklamaně Cvička.
Předčítat klasiky je někdy záludné…

Když šustot křídel červenky
je průvodcem, byť nestálým,
snad setkáme se, vy a já.
Ve tmě pod čtyřmi korunami
se vaše cesta započne,
až k řece, dolů povedu vás.
Při dýmce pravdu povím vám.
Kdo neposlouchá, olituje,
tři pilíře se zachvějí.
V chvat útěku se změní cesta.
Dobro již není bezbranné.
Hodiny míjí a kraj krásne.
Vůně vyprané kočky šelmy
je vůní vpravdě vítězství.
Rytířem jest člověk navždy.
Paní Bobrová protočila panenky.
"Pane Bobře, obyčejně ti do tvé poezie nemluvím, symbolismus a archaismy mi nevadí, ale ty musíš mít pořád nějaké extrahráze! Vůně vyprané šelmy?! To už není ani legrační!"

Když jsem smolil svoji sočku,
omylem jsem vypral kočku.
Svěřen byl mi tehdy úkol hlídat malé koťátko,
má dívka šla na nákupy, tvrdila, že nakrátko.
Mikrovlnka nepomohla, kočka byla v pánu,
nevinu jsem neobhájil, vzdor skvělému plánu.
Vyčetl jsem přítelkyni, že byla pryč hodinu,
plísnila mě, že jsem vrahoun, lapila mě při činu.
Marně jsem jí vysvětloval, že tam číča vlezla sama,
že v nebíčku je šťastnější, s fešáckýma kocourama.
Ženy nikdy nepochopím - jinotaje, vytáčky,
tehdy Máňa prohlásila, že mi dává kopačky.
Fotbalu jsem neholdoval, dodnes mi to není jasné,
proč mi na to pověděla, nad cynismem mým, že žasne.

„PANE BOŽE!“
„Co se děje??“ Vyděsila se Lenka.
„Tys ji zabila!“
„Koho proboha?“
„Moji micinku!“ Zuří Kiki. „Jak jsi jen mohla?!“
Lenka valí vyděšeně oči. „Vždyť už byla načichlá,“ brání se.
„Ty jsi bezcitná zrůda.“
„Nechápu, co jsem udělala spatně.“
„Nedělej, že nechápeš svůj strašlivý zločin! Zabila jsi kočku!“ Kiki pořád šílí.
„A-ale...“
„Ale co??“
„Vždyť jí nic není.“
„Je pomačkaná! Teď už nebude hebká. No vážně, co sis myslela?“
„Říkala si o to,“ rozesmutní se Lenka.
„Jo? Mňoukala snad? Žádala tě, abys ji dala do pračky?!“
Lenku to mrzelo, ale Kiki byla praštěná. Ve dvaceti být závislá na plyšákovi...

Obrátila se na nás domácí. Dnes prý vyšlo téma přímo šité pro kočky, tak ať si koukáme kousek toho žvance laskavě odpracovat. Svolala jsem poradu. Samozřejmě že pomůžeme, když za to kápne nějaká ta odměna.
Vyzkoumáno:
Já, Rozárka, voním po Hugo Bossovi (ráda se válím po domácího věcech).
Tobiáš po konzervičce Gourmet (rád se váli v jídle).
Čenda po dětském kočárku, kde byl načapán naposled.
Barbucha unikl zkoumání, není doma.
K černýmu nikdo čuchat nechce, nevíme.
Super, ne? Cože? Že to měla být vůně vyprané kočky? Ne vůně vybrané kočky? To je nějaká blbost, ne? Kdo by proboha pral kočku?