DMD č. 13. pro 13. 4. 2015. Téma: Vůně vyprané kočky

"Ty ses mi vždycky líbil. Ten tvuj kukuč."
Byl z ní cítit chlast: vodka, víno, baccardi a něco neidentifikovatelného.
Smyslně se na něj podívala, ale Markovi se zdálo, že jde její pohled někam za něj. Potkal ji v noční tramvaji, jeho nenaplněná středoškolská láska. Seděla vedle něj. Nemotorně mu položila ruku na stehnou.
"Marečku..."
'Šampaňské!' blesko Markovi hlavou.
Rukou mu začala sahat do vlasů. Vzpomněl si, jak na střední stával ve frontě na obědy za ní jen proto, aby cítil její vůni.
Naklonila se k němu, osahaná diskotékou. Její dotek byl jako opření se o bar.
"Promiň, já už musím."

Anthony s Crisem zrovna utíkali před skupinkou lidí s vidlemi, když tu oba zapadli do bílé a dlouhé roury. Tony si vzpomněl na léto, kdy poprvé sjel tobogán. Udělalo se mu špatně.
Když konečně oba dopadli, Anthony to nevydržel a odběhl pryč. Když se vrátil, tak Cris držel kočku.
"Kde to jsme a kde jsi vzal tu kočku?"
"Byla tady za tou hromadou prádla."
"Když už jsme u toho, proč je tu všude tolik prádla?"
"No, aspoň to tu nesmrdí, jako v žaludku toho obra."
"Jo, to bylo strašný..."
"I ta kočka voní..."
...a pak se začala místnost napouštět vodou...

Pejsek moc rád vzpomínal na to, jak s kočičkou myli podlahu. Sloužit jako kartáč sice moc příjemné nebylo, ale když ho pak kočička drbala v neckách... ach. A to tulení se v pelíšku, to bylo taky krásné. Kočička tak zvláštně voněla mydlinkami. Od té doby pejsek projevoval zvýšený zájem o domácí práce. I když poprvé to přece jen bylo nejpěknější.
Jednou, byl právě máj, sluníčko svítilo, ptáčci zpívali, si pejsek dodal odvahy a požádal kočičku o ruku. Že by se vzali, jak to dělají lidi.
Kočička se zatvářila velmi kočičkovsky a zapředla:
"Víš, pejsku... slyšels někdy o komplikacích mezidruhového křížení?"

"Co je to za smrad?" zavěstřil Lister, když Kocour elegantně přitančil do kajuty.
"To není žádný smrad, opičáku. To je vůně čerstvě vyprané kočky." ohradil se uraženě Kocour.
"Jo, jenže ty si pereš jazykem." ušklíbl se Lister a dál pokračoval v nepříliš úspěšném ladění své kytary.
"Jedině sliny dokázali z tohohle červeného oblečku se zlatými flitry a hedvábným lemem dostat všechny mastné skvrny, které schytal po tom tvém pokusu uvařit speciální kari v tlakovém hrnci. Navíc se u toho zároveň kartáčuje a prostě nemůžu riskovat, abych potkal nějakou kočku a páchl tím odporným citronovým něčím co Kryton používá v prádelně,"

Jim se v posteli protáhl. Na rtech mu pohrával spokojený úsměv.
Spock vyšel ze dveří koupelny. Kromě ručníku omotaného kolem beder byl nahý a na zelenkavé kůži se mu leskly kapičky vody.
„Jaká byla sprcha?“ zeptal se ho Jim.
„Voda měla uspokojivou teplotu 52,3 °C a trvala přibližně 5,264 sekund, tedy o více než 200 milisekund déle, než je optimální čas, ale setkal jsem se s potíži při otevírání sprchového gelu.“ Spock se na Jima úkosem podíval, ale pak si přisedl k němu na postel.
„Zjevně jsi na to otevírání přišel,“ vydechl Jim a zhluboka nasál Vulkáncovu vůni. „Voníš úžasně.“

Soustředěně zapisoval do účetní knihy. Zvonek nad dveřmi zacinkal a starého drogistu ovanula intenzivní vůně. Chat noir, pomyslel si, a hlasitě pozdravil, aniž by zvedl hlavu od práce. „Dobrý den, madam, hned se vám budu věnovat, jen co dosčítám ten sloupec…“
Za chvíli odložil brk a zvedl hlavu. „Hagride! Co tady děláš? A co to… jak to, že… Ty používáš dámský parfém?“
„Ale né,“ mávl Hagrid rozmrzele rukou. „To Olympa. Můj kožich jí prej smrděl, tak ho vyprala. A protože porád smrděl, nalila na něho tu Černou kočku… no, tu voňavku. Nemáš tu něco silnýho, co by to ňák přebilo?“

Ssotva ssa preplazsím úzskym tunelom, ale žšalúdok zsviera hlad. Sstáča útroby. Vetrím korissť! Chytím! „Zsabijem!” Zshltnem! Priveľkú- „Rozstrhám a zshltnem!”
Hrad duní, hučí, jedlo nepočuť, ale čuch vedie tam, kde bol pán napossledy, pán a veľká korissť. Veľká korissť tam sstále poletuje a jačí – „Zsabijem!“ – ale zsuby ssklapnú prázsdnym vzsduchom. Mŕtve nič.
Čuch ťahá ďalej, k malej žšivej korissti, užš len ššvih chvosstom a ssom tam, chňapnem, lepššie nežš pavúk, lepššie nežš potkan-
Oíííúúúííííááá, jačí mŕtva korissť. Sstrmhlav ssa vrhá do vody.
Voda ssa vzsdúva, trysská, zsmáča žšivú korissť.
Žšmurknem.
Zsavetrím.
Sslučkou ssa plazsím sspäť. To by nežšral ani hipogrif.

„Co je to za smrad?“
„Kočka.“
„Jaká kočka?“
„Špinavá kočka, kterou jsem našel a teď ji peru v časovém víru.“
„Jsi po té regeneraci v pořádku. Prát kočku v časovém víru se mi nezdá jako dobrý nápad.“
„Neboj, nastavil jsem to na středně propečená.“
„Ale to je kuchařský termín.“
„Vážně?“
„Jo ty idiote, koukej ji hned vyndat!“
„Vidíš, Micince se nic nestalo. Má krásně voňavou a hebkou srst. Oči plné života a nádherně dlouhé zuby.“
„Doctore, odstup od té kočky.“
„Proč? Nevidíš jak je přítulná a hravá. Dokonce mi dává i pac.“
„To už není kočka domácí, ale šavlozubej tygr!“

„Kdo zase nezavřel dveře do předsíně?“ řve manžel, a já brzy chápu proč. Kočka Béžovka, která se na zahradě objevila před Vánoci, zatím nepochopila, že do chaty nesmí. Nastává naháněcí rodeo.
„Mám ji zahnanou v koupelně, tam moc škody nadělat nemůže,“ hlásím.
Omyl. Kočka v klaustrofobickém záchvatu na sebe zvrhla krabici s pracím práškem.
„Budeme mít čistoskvoucí kočku,“ konstatuje manžel.
„Blázníš?“ vyjeknu. „Vždyť se pořád olizuje, to by ji zabilo!“
O několik minut později, celá mokrá a s rozsáhlými šrámy vynáším snad kompletně vypláchnutou Béžovku z koupelny k pořádnému osušení.
Vůně čistě vyprané kočky se z ní line ještě dlouho.

"To, že by šelma kočkovitá žila dobrovolně s něčím takovým jako pes, je KRAJNĚ NEPRAVDĚPODOBNÉ. Dále nacházíme mnoho dalších rozporů: proč by se oba zatěžovali něčím takovým, jako je mytí podlahy??? Podlaha plná rozmanitých pachových stop je velmi zajímavá, tak proč ji ničit???
A jaká šelma kočkovitá si DOBROVOLNĚ vleze do necek a nechá se PSEM vyprat na VALŠE v SAPONÁTU? Vždyť pak týden smrdí jako člověk a ostatní šelmy se jí vyhýbají! (Autor čerpá z vlastních neblahých zkušeností nedobrovolných vyprání v pračce). Knihu proto nedoporučuji dětem do 18 let kvůli prvkům masochismu.“
„Týjo, Hobbesi, tobě budou říkat vražednej kritik!“