Venku se rozpršelo.
Kapky bubnovaly o karoserii vozu.
Stékaly po předním skle.
Nebylo vidět téměř na krok.
Nechtělo se mi vylézt z auta.
Nechtěla jsem promoknout od hlavy k patě.
Neměla jsem na vybranou.
"Děkuji, že jsi přesvědčil toho policistu, aby nás nechal jít."
"To nebylo zase tak těžký. Zejména, když dostal hysterický záchvat."
S úsměvem za námi zabouchnu dveře.
Zkamením na místě.
Zachvěji se zimou.
"Patricie, jsi v pořádku?"
Překvapeně se na něj podívám.
Vzpomenu si na vše, co se odehrálo včera večer.
Jak potom můžu být v pořádku?
"Ne. Smrdím jako kočka vytažená z pračky."
Zavrtím hlavou.
Předstírám.