DMD č. 13. pro 13. 4. 2015. Téma: Vůně vyprané kočky

„Smrdíš,“ napadla mne panička. „Potřeboval bys vyprat kožich.“
Vyprskl jsem.
„Vyprat?!! Zbláznila ses??! Odkdy se kocouři perou. Teda, oni se perou, ale neperou... však víš, jak jsem to myslel. A vůbec, co vlastně máš proti mé mužné kocouří vůni.“
Pak jsem začichal a zamyslel se. Možná, ale jenom možná, ten namoklý kožich trochu páchne. Co s tím?
Rozhodl jsem se.
Bod jedna: Koupel v ranní rose.
Bod dva: pečlivé pročesání kožichu jazykem (poznámka: nutno odstranit lopuchy)
Bod tři: usušení na sluníčku (nejraději uprostřed záhonu).
Vrátil jsem se k paničce. Zabořila mi nos do kožichu a zavrněla: „Krásně voníš po levandulí.“

Kluci vnikli úspěšně do domu a rozhlíželi se.
Koček tu bylo opravdu plno. Mourovatá, černá, strakatá, zrzavá...
„Ty brďo, to je fakt Kocouří hrádek!“
Z otevřených dveří v přízemí zazněl křik:
„Ale padej vodtud! To už přestává všechno, mazej nebo tě…“
Ze dveří doslova vyletěla strakatá kočka. Byla celá mokrá a kouřilo se z ní.
„Tam je asi prádelna,“ napadlo Bohouše. „A ta kočka vlítla do necek“, uchichtl se.
Dlouhé Bidlo kočku fascinovaně pozorovalo.
„Cítíte, jak voní?“ vydechl. „Z tý by byly pracky!“
„Chceš?“ zašeptal Štětináč.
Ale na schodech zazněl dupot, Bratrstvo se muselo schovat a vypraná kočka šťastně unikla.

„Môžeme začať,“ vyzval Sebastian Lupin Andrewa Malfoya. Cez oči mal pásku a kamarát ho šiel testovať.
„Okej,“ Andrew vytiahol z košíka prvú vec, ktorú dal pod nos Sebastianovi.
„Fuj! Zhnitý špenátový list!“
„Správne. Ďalšie.“
„Hm, myslím, že je to kúsok testralieho trusu.“
„Výborne. Ďalej.“
„Jablko. Myslím, že jonatánka a nahryznutá.“
„Si dobrý. Toto?“
„Oriešková karamelka!“
„Správne...“
„Moment!“ Sebastian ho zarazil a natiahol vzduch. Táto vôňa sa netiahla z košíka, ale odzadu. Zavetril ešte raz. Veľmi podmanivá vôňa. „To musí byť čerstvo vypraná kočička,“ so záujmom sa otočil a stiahol si pásku z očí. „Ale hovno!“
Okolo prechádzala okúpaná profesorka Sproutová...

Venku se rozpršelo.
Kapky bubnovaly o karoserii vozu.
Stékaly po předním skle.
Nebylo vidět téměř na krok.
Nechtělo se mi vylézt z auta.
Nechtěla jsem promoknout od hlavy k patě.
Neměla jsem na vybranou.
"Děkuji, že jsi přesvědčil toho policistu, aby nás nechal jít."
"To nebylo zase tak těžký. Zejména, když dostal hysterický záchvat."
S úsměvem za námi zabouchnu dveře.
Zkamením na místě.
Zachvěji se zimou.
"Patricie, jsi v pořádku?"
Překvapeně se na něj podívám.
Vzpomenu si na vše, co se odehrálo včera večer.
Jak potom můžu být v pořádku?
"Ne. Smrdím jako kočka vytažená z pračky."
Zavrtím hlavou.
Předstírám.

Běhám. To je moje práce. Pouštim se mezi zombíky, abych přines pár krámů na základnu. Tak trošku na tom totiž závisí naše přežití.
Už jsem se smířil s tim, že jsem sběrač. A když sbíráte cokoliv, co se může hodit, občas přinesete kraviny. Jako dneska.
„Co to máš, Pětko? Co to je?“ Děcka na základně jsou otravný, ale jsem jejich hrdina.
„Prášek na praní,“ zavrčim.
„A můžu si nějakej vzít? Šmudla se vyválela v hovínku!“
„Kdo je Šmudla?“
„Přece moje kočka!
„Ou kéj…“ zamyslim se a kouknu na pytel. „Jestli chceš mít Šmudlu s vůní Zitrus Frische, je to tvoje!“