Saturnin

Dědeček řekl, že se už na Milouše nemůže ani podívat a že nechápe, k čemu je nám vlastně dobrý. Nato teta Kateřina pravila, že Milouš kupříkladu velice dobře bruslí.

Je docela dobře možné, že v tom má pravdu, nedovedu si však při nejlepší vůli představit, k čemu je bruslení v jeho pozici užitečné. Doktor Vlach nicméně odtušil, že z nepříjemného tématu umí Milouš vybruslit takřka dokonale. "To jste udeřil hřebíček na hlavičku," zaradovala se teta Kateřina, dědeček však zabručel, že bohužel ne doslova.

Nato se doktor Vlach nečekaně rozhovořil o barbarských zvycích jakéhosi indiánského kmene, myslím, že to byli Komačové.

Naše kancelář pro napravování nepravostí v románech po důkladném pátrání připouští, že ve třetím oříšku Popelka skutečně našla svatební šaty. Tím však pohádka neskončila. Naše kancelář totiž zjistila, že kouzelné oříšky byly ve skutečnosti čtyři. Ten čtvrtý byl lehký jako pírko a obsahoval… jak to říci delikátně… pomocníka proti nezadržitelnému větvení královského rodu.
Popelka si však chtěla narozením královského synka upevnit své postavení a čtvrtý oříšek i se svým obsahem vyhodila z okna zámku. Popelce se za přiměřený počet měsíců narodil vytoužený potomek (pohlaví naše kancelář zatím ověřuje) a po královských zahradách ještě pěknou řádku let poskakovala veverka, prdíc bubliny.

Na Olympu se zase konala slavná hostina, stoly se prohýbaly pod talíři s ambrózií, a Ganymédés se činil, co mohl, aby stačil nosit sklenky s nektarem. Celou tu dobu ovšem pečlivě dohlížel na krabičku slámek (to si s Hébé ještě vyřídím).

Náhle se ozvalo práskání dveří, a do hodovní síně vtrhla Héra jako velká voda. Zeus vykulil oči, lžičku s ambrózií v ústech. Ostatní bohové se zarazili.

Héra pohlédla úkosem na Ganyméda, naklonila hlavu a dala si ruce v bok.

"Dlouho jsem mlčela, ale nestrpím, aby si někdo zahrával s tvým zdravím! Přinesla jsem ti kompot, ten ti bude chutnat!"

Dnes to bylo o chlup. Ještěže je Kateřina v Mariánských lázních! To by zas bylo řečí.
"Františku, já tě chápu, ale to ti povídám, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne!"
Se džbánem, pcha! Sotva odměrka to byla. Nalil jsem ji do kádě opatrně. Všichni dělníci se napřed schovali - poslední dobou jsou nějací nervózní, takže se nikomu nic nestalo. Absolutně nechápou, že jsou na prahu revoluce! Jen si to představte - mýdlo, uvařené ze samých bezcených odpadků, ale výsledek - skvost! Zákazníci mi utrhají ruce!
Teď jen vyprostit kotel ze stropu. Opravím si ho sám.
Hlavně levně.

Do salónu vstoupila teta Kateřina a pravila, že zmizely kolíčky na prádlo.
Saturnin odvětil, že zmizet může leda králík z klobouku, mimoto kolíčky nezmizely, nýbrž byly spotřebovány, když s panem ředitelem konstruovali pasti na krysy.
Teta se nepřirozeně vysokým hlasem optala, zda jsou snad v domě krysy. Saturnin řekl, že ne.
"Nač tedy pasti?" ptala se teta.
Nato Saturnin odpověděl, že na dědečkovo přání předváděl, jak se bránil smrti hladem v indočínském zajetí. To tetu umlčelo.

Později jsem se Saturnina diskrétně zeptal, zda skutečně byl zajatcem a živil se krysami.
"Nikoliv," posmutněl Saturnin, "ve Siamu jsme měli kolíčků kritický nedostatek."

„Jaktěživ jsem úpal neměl,“ ohradil se dědeček, když mu teta Kateřina narazila na hlavu slaměný klobouk.
„Opatrnost, matka moudrosti,“ trvala na svém.
„Co tě nezabije, to tě posílí,“ vytasil proti ní dědeček její vlastní zbraň.
Teta se ovšem nedala: „Stokrát nic umořilo osla.“
„Kam nechodí slunce, tam chodí lékař,“ vzdoroval dědeček neohroženě.
Kateřinu však nezaskočil: „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.“
„Tohle už dneska říkáš potřetí,“ rozdurdil se.
„Opakování, matka moudrosti,“ vypálila Kateřina vítězoslavně.
„Dovoluji si podotknout,“ vložil se do věci Saturnin, „že za matku moudrosti již byla označena opatrnost – to je značně matoucí.“

"Připraven?"
"Připraven."
"Pádlo držíte pevně?"
"Říká se veslo, Saturnine!"
"Nikoli, pane. Původní název té věci, na níž právě stojíte, je totiž -."
"Nu dobrá, už to chápu. Držím ze všech sil."
"Vý-bor-ně!"
Vltava házela zlatá prasátka a skupina plavidel, do níž jsme se zařadili, byla veselá a nesourodá. Saturninův postoj na paddleboardu byl přímo předpisový. Nemluvě o jeho pruhovaných plavkách. Odpíchl jsem se od mola a zmocnila se mne nebezpečná lehkomyslnost.
Doktor Vlach tvrdíval, že nejtrestuhodnější formou zapomnětlivosti je zapomínat se radovat ze života. Já k tomu dodávám, že nepřidat se k této plavbě by byl přímo hřích, co se neodpouští.