Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Spis ležel mezi nimi na stole, hned vedle přeplněného popelníku mezi dvěma hrnky od kávy.
"Podívejte se, Tichá, vím, že na tom máte osobní zájem, ale alespoň pro jednou byste mě mohla pobavit a výjimečně se řídit rozkazy. Které byly jasné! Nezasahovat, nechat to na kolezích, strávit rok reorganizací archivu místo toho, abych vás vyhodil!"
"Ale..."
"Žádné ale, Tichá! Tu situaci řešíme, již jsme na pár možností přišli a taky některé z nich vyzkoušeli. Vy se vraťte do archivu."
"Ale..."
"Okamžitě, Tichá, to je rozkaz!"
Zvedla se a pro zlepšení nálady za sebou práskla dveřmi.
Možnosti... Vyzkoušeli... Evidentně nefungovaly.
Sakra.

Na konci dne si vždycky sednou a vytáhnou nejzajímavější spis, který našli. Někdy je těžké je i přečíst, takže občas najdou hroznou nudu, kterou přečetli špatně. Občas ale objeví pravou perlu.
"1991 - Zdivočelé účesy typu záclona. Každý den ráno se probudím a dlouhou část vlasů mám barevnou. Barva přes den postupně bledne, ale po ránu vypadám jak světskej." Matěj se zasměje, Veronika pokračuje: "Zadní část hlavy mám naježenou jako dikobraz, musíte to prošetřit!"
"Ta divoká devadesátá! Byl to kadeřník?"
"Kupodivu to byl zahradník. Šikovnej. Co máš ty?"
"Jen údajného vodníka v Srbsku." Hrnek od kávy letí k zemi.
"Proboha, ukaž!"

"Už bude duben." povzdychne si Veronika a založí spis do správného regálu, správné přihrádky a pod správné písmeno.
"A my tu ještě dlouho budem, jestli si nepohneš." podotkne Matěj a udělá totéž s jiným spisem. Na tom je datum z roku 1769.
"Stejně tu budem dlouho, pamatuješ? Co na tom, jestli jich dneska roztřídíme 300 nebo 500?"
"Tři měsíce, Verčo, to už vydržíš."
Povzdech. Ví, že z toho ještě vyšli lacino. Hlavně proto, že si šéf nemohl dovolit nechtěnou publicitu, politik jeden. Ale rok v archivu se táhne jako žvýkačka. Hoří touhou sáhnout si zase na pořádnou práci.
Tři měsíce.

Křivdy tak, jak jdou příběhy za sebou (kromě začátku, ten je v ročníku 2016, ale nechce se mi to dělit, tak je Dlouhá cesta první):

Dlouhá cesta
Křivdy 2019 - 2 - nesoutěžní nedokončená série
Křivdy 2018
Křivdy 2019
Křivdy 2016
Dobročinnost 2016
Křivdy 2017
Dobročinnost 2017
KŘIVDY 2020

Jsou tam chyby a nemá to obaly. :D

Vyšetřování samozřejmě ještě neskončilo, ale pár věcí už bylo jasných.
Jako třeba to, že Matěj i Veronika si udrží práci, i když budou nejspíš hodně pod drobnohledem. Hlavně Veronika. Ale krátký řetěz je lepší, než skončit na ulici. Snad.
Česťa se v podstatě nemá, čeho bát. Snad jen toho, jak dopadne Karl.
Karlova iniciativa s eutanaziemi, ač ne úplně dobrovolná, nebyla přijata úplně kladně, ale horší bylo to, co si nesl v sobě. Kromě výslechů ho i zkoumali nejlepší z nejlepších. Výsledky nebyly optimistické. Ale i díky tomu jeho případ vypadal nadějně.
Dostali varování. První. A zároveň nejposlednější z posledních.

Kdyby se těch, co je vyslýchali, někdo zeptal, tvrdili by, že se jistojistě domluvili, ale to nebyla pravda. Domlouvat se nemuseli. Šli s kůží na trh, všichni. Nezamlčeli nic, přiznali každou eskapádu, každičký hříšek. Pravda. Tak nebezpečná... Tak osvobozující!
Šéf kouzelnické policie jen vrtěl hlavou, zatímco armáda asistentů hledala v archívech případy staré desítky let.
Celý obraz opravdu připomínal tržiště. Jednotlivé případy stánky a mezi nimi jako cestička Karlova a Česťova životní cesta. A Veroničina. A Matějova. A spousta bolesti, utrpení a odvahy a dobra vykonaného potají, nesvázaného předpisy.
Pak je pustili domů. Všechny.
A domek pod vodou opět ožil.

Ze všech věcí je naložili zrovna do mikrobusu. Cesta do Prahy není ani dlouhá, ale ani krátká.
Karl mlčí a Česťa, Veronika i Matěj ho stíhají Pohledy. Pohledy si vyměňují i mezi sebou, což vytváří napětí.
Na Mníšku už nevydrží a promluví skoro najednou.
"Ani na to nemysli, Karle." Zašeptá Česťa.
"Jestli to uděláš, řeknu, že lžeš." Vyhrkne Veronika.
"Měl byste si to dobře rozmyslet." Řekne Matěj.
Karl se na ně podívá, vlastně se na ně dívají dva. Jeden ohleduplný, až to bolí, a druhý totální egoista, kterému na nikom z nich nesejde.
Nic neřekne, jen otočí hlavu k oknu.

1945 Upíři: "Tak se ti skopčáci v noci sbalili a zmizeli. Aspoň už nebudou nikomu pít krev." Případ uzavřen.
1968 Rusalky: "Říkám ti, že zmizely. Prostě jsou fuč!" "To se o ně asi někdo postaral." Případ uzavřen.
1987 Vzpoura hejkalů: "Tak si to prej rozmysleli a přestěhovali se na Šumavu. Že jsou tam jen péseáci." Případ uzavřen.
1998 Démon: "Démon v Brdech, chápeš to?" "A to jen tak zmizel?" Případ uzavřen.
2008 Lich: "Prej to vyřešila jedna policajtka na vlastní pěst, ale dej na mně, na tom něco smrdí. Sama by to nedala." Případ uzavřen.
2016-2018 "Dějou se divný věci..."

Nechali Česťu, aby se oblékl. Aspoň že tak. Karla spoutali. Neprotestoval. Veronika chtěla.
"Prosím tě, aspoň jednou v životě mlč." Řekl jí Matěj. Promluvil si s kolegy, vypadalo to na horkou debatu. Pak se vrátil k ní.
"Jsme v pěkným průseru, začali oficiální vyšetřování."
"Karla?"
"Karla, Česti, tebe... A jakmile vás předáme i mě."
"Ale..."
"Ale nic. Udělal jsem, co šlo. Byl to doslova prasečí tanec. Ničil jsem důkazy, kde se dalo, ale ani prase nesežere celé tělo, chápeš? Vždycky něco najdou. Takže v tuhle chvíli jsme oba dva minimálně bez práce."
"A Karl? Česťa?"
"Těžko říct, holka. Těžko říct."

Muž si zakrývá uši, kroutí hlavou a křičí. A Veronika zpívá. Je to jako vichřice. Z rybníka se začnou ozývat jiné zvuky, jako když se trhá plátno. Rázová vlna smete nejen toho muže, ale i ji. A přesně ve chvíli, kdy se Karl s Česťou vynoří z vody, dorazí kavalerie. Tedy přesněji řečeno Matěj. A dva nebo tři jejich kolegové. Ji rozvážou, chlápka naopak svážou. Karla s Česťou nechávají zatím být, ale stíhají je nepěknými pohledy.
Je moc vděčná, že Matěje vidí. Když s ní tehdy začal pracovat, byl úplný zelenáč. Teď je z něj chlap, co zvládne každou práci.