DMD č. 25. pro 25. 4. 2020. Téma: Práce všeho druhu

„Odkdy se řídíme taktikou, kterou vymyslela pogumovaná hromada plechu s programem na vytírání podlahy a škrábání brambor?“ nesouhlasil Rimmer s Krytonovým plánem.
„Říká opravář jídelních automatů, kterej v důstojnických zkouškách selhal víckrát než Němci v pokusu natočit vtipnou komedii,“ zastal se androida Lister.
„Kromě toho, pane,“ argumentoval Kryton, „dělám spoustu věcí, na které jsem nebyl naprogramován. Řídím Kosmik, ovládám psychoscan, provádím lékařské zákroky nebo třeba dělám panu Listerovi s panem Kocourem rozhodčího při turnajích v Malém rybáři.“
„Dobře,“ souhlasil Rimmer nakonec, „ale jestli je těmi banánovými slupkami a rybími kostrami netrefíš, tak se Lister s tou gelfkou bez řečí ožení.“

Už od probuzení Pavlův mozek jel na plné obrátky.

Nejdříve ho na mobilu přivítal seznam nepřijatých hovorů - jeho šéfem měl neshody s dodavatelem zboží ohledně ceny.

Po aspoň základním uhašení tohoto požáru rovnou přišel další - cestou do práce špatně odbočil. Poprvé po dlouhé době se mu povedlo zabloudit. A jako na potvoru se mu ještě vybil telefon.

V práci dořešil s šéfem osobně, co bylo potřeba. Večer cestou domů ješte mamince telefonicky vysvětloval, že nemá věřit všemu co jí přijde emailem - objednala si totiž solnou lampu na mládnutí.

Dnes už toho měl dost.

Napustil si vanu a konečně se naložil.

"Name?" The woman behind the counter looked at him, not unkindly.

"Uh, James Buchanan Barnes." Bucky coughed.

"And what is your previous employment history?"

"Beg pardon?"

"Well, we're going to need an idea of your background and skills." She adjusted her glasses. "It says here that you're college educated?"

"Yes, ma'am."

"Oh, you were in the military. But then..." She frowned. "There's a gap here."

"Uh, yeah." Dammit, this was the sort of thing Steve was good at.

"Of about..." she looked closer, "seventy years?"

"Yeah." He tried to smile.

"What... exactly did you do?"

"Work of all kinds, ma'am."

Michal Rosa – práce všeho druhu! – hlásal nadpis na vrchnom poschodí.
Z komínov po stranách sa valili kúdoly hustého dymu.
Majiteľ prevádzky pyšne kráčal po novo otvorenej továrni na
parné tanky a vzducholode.
Skoulaudoval ju ako piatu továreň. Po robotoch, autách, fénoch a mixéroch. Parných.

Konečne bude mať kráľovská armáda poriadne vojsko!
V skutočnosti sa tešil, ako na tom zarobí.

Co čert nechcel, behom dvoch týždňov sa stali dve veci.
Vojna skončila víťazstvom kráľovstva
a akýsi Tomáš Tesla z Podunajskej Lužnej vynašiel elektrinu.

SKONČILA DOBA STEAMPUNKOVÁ! – hlásal novinový titulok.
Michala našli o pol roka obeseného doma.
Všetky jeho firmy žiaľ skrachovali.

Back then, when he woke in that cave... he felt like he woke up for the first time in his life.
There was burning light somewhere in front of him. He cannot go there. Darkness behind him.
He tripped on something... a body.
That’s me.
I am... am I dead?
I don’t feel... dead.
The way back is kept by dead...
He can go through now.
But who am I?

Since that day, he took almost any job. Losing his memory at the end of every week... it came back the next week.
Trying to find himself.
Maybe he will.

Ta škaredá stážistka na zneužívání mudlovských výtvorů. Promptně poslala nelichotivý anonymní dopis o pracovním výkonu Artura Weasleyho.
Žába z tiskového. Na konkurz dorazila jediná, ostatní postihly náhlé zdravotní potíže.
Dolores výkonná asistentka na odboru záhad. Prvního špeha zangažovala na vlastní pěst s vidinou povýšení. Tehdy získala první plusové body.
Dolores Umbridgeová, vrchní zřízenkyně pododboru pro kriminalitu mladistvých. Nesnáší děti, hoďte ji k dětem!
Dolores J. Umbridgeová, vedoucí školského odboru. Návrat do Bradavic byl triumfální, růžová růžovější, jen pro ten dnešní den.
Dolores Jane Umbridgeová, vedoucí oddělení propagandy, první náměstkyně ministra kouzel, nejmocnější žena v zemi. S bohatou a různorodou praxí...

MÁK
PRÁCE VŠEHO OKULTÍHO DRUHU

Dveře v zapadlé uličce na okraji Sto lat nepůsobily zrovna důvěryhodně, ale prý tady sídlí specialista, který má spoustu zkušeností s nejrůznějším druhem dobrodružství. Zabušila na dveře a trochu se lekla, když se samy otevřely. Potřásla hlavou, jasně, magie (ve skutečnosti za to mohl nefunkční zámek).
Místnost byla temná a zaprášená, na policích byly nejrůznější flakónky a jiné nádoby, na stěnách viseli netopýři. V rohu stála velká truhla, jako jediná nebyla celá zaprášená. Měla pocit, že se na ni truhla upřeně dívá.
Nadskočila leknutím, když se za ní ozvalo zakašlání.
"Doufám, že máte hodně zlata."

Za karantény je taky potřeba pracovat. Každý se musí vynasnažit a nalézt práci podle svých talentů. Sportovci? Ti mají možností! Zvedat činky? Tak to ne. Mohou zvedat bedny a sklenice. Podávat do auta. Můžeme dělat soutěže. On zvedne dvě sklenice, já čtyři a šampion šest. Maratonci mohou roznášet zásilky, aby neběhali jen tak. Fotbalisté by si mohli vzít válce. Běhat a asfaltovat. Místo rozcvičky by každý mohl vykopat jámu pro strom. Divadelní herci? Taková baletka se točí jak vrtačka. Připojte k ní dynamo! A máte obnovitelný zdroj elektřiny. Kampak se na to hrabou nějaké solární panely. Je třeba zapojit fantazii!

"Počkejte chvíli, prosím, jen si dopíšu poznámku. Ucházíte se o pozici týmového lídra s dlouhou praxí v oboru, je to tak?"

"Jojo, dlouhou. Leta. A ty za leta jsem se něco natahal."

"Moment prosím, čeho přesně jste se natahal?"

"No drátů, ne? My s chlapama jsme byli vždycky správnej ten... tým. Jak to zpíval Míša Davidů v tý písničce po Naganu, ne? A Venca, von umí tuhle angličtinu, mi říkal že lídr je jako ten co tahá, ne? A to jsem byl u nás vždycky já. Tak to jdu na toho týmovýho tahače zkusit. Za tyhle prachy, ne? Hehe!"

"Ale..."

Je Bůh a je člověk. Co jest Boží, patří Bohu. Co jest lidské, člověku.
Bůh dává i bere. Dává nenávist vůči všem, kdo v něj nevěří. Bere svobodnou vůli a žádá nelítostné dodržovaní svatých zákonů.
Bůh burcuje i tiší. Burcuje silné k ovládnutí slabých. Tiší pochybnosti, když se do srdce vkrade falešná lítost nad kacíři.
Bůh je světlem na obloze i v duši. Své věřící věrně provází životem a opouští jen z trestu. Je vším, co do něj jeho věrní vložili. Dělá vše, co od něj očekávají.
Bůh sám tak dokáže téměř cokoli. Jen zabít, zabít musí jedině ruka člověka.

Jednoho dne měl urozený pan Jan Ptáček z Pirkenštejna velkou touhu, ale pramálo zkušeností a tak se osmělil a vyrazil do lázní, aby jednomu ubral a druhého nasbíral.

"Já bych potřeboval..."
"Jistě mladý pane, ostříháme jak si budete přát."
"Kdepak, ostříhat netřeba, ale zato je mi potřeba..."
"Jen to sundejte, samozřejmě vypereme."
"Ano, to bude dobré, ale víte co, já bych..."
"Tak povězte, kde vás bolí."
"Bolení nemám, ale trochu péče o tělo bych si nechal líbit."
"Jistě, hned připravíme lázeň."
"Výborně, ale bude mi teskno samotnému."
"Ahááá! Mladý pán by si přál lázeň se společností."
"Nu ano, právě tak!"

Každý den naší Andulky je vyplněn bohatou různorodou prací. Její činnost sahá od úpravy pochutin a přeskladňování až k větší redekoraci příbytku a přemisťování zařízení. Součástí je samozřejmě i úprava nábytku a oblečení. Také dohlíží na to co se kde děje, chodí na obhlídky, zkoumá kvalitu použitých materiálů. Svébyťně upozorňuje na to, když někdo dělá něco špatně, jinak, než se jí zda správné, a ostře kritizuje nadměrné používání elektroniky. Dbá velice na osobní hygienu, a občas, když se naskytne příležitost, pomáhá s udržováním vnějšího vzhledu i ostatním. Akorát v knihách či umění se moc nevyzná, většinou to vše končí ohryzané.

Když jste poslední Pán času, vesmír vám nabízí práce habaděj. Doktor už tak vyzkoušel povolání nespočet. Většinou působil jako nezvyklá cestovní kancelář pro vybrané jedince. Ve stejnou dobu ještě zvládal zachraňovat svět na částečný úvazek.

Ti, kdo ho potkali, se ptali, jaký že doktor to vlastně je. Rád si o sobě myslel, že je doktorem vesmíru. Když potřebuje, vyléčí ho. Jeho nejčastějším pacientem byla planeta Země.

Teď byla Země v ohrožení už nějakou dobu, zdálo se, že ji napadl zmutovaný virus. Doktor sice nevěděl, jestli se tak stalo mimozemským přičiněním, ale bylo na čase, aby tentokrát vzal své jméno doslova.

Jack na videu se usmál a dal si ruce v bok.
“Zdravím! Za správných okolností dokážu složit nosatce jednou rukou. Skrz Cardiff proběhnu za čtyřicet minut. Mám tak dobrý vkus, že i z nejošklivější holky udělám kočku, o kterou se lidi poperou. Uklidím, vyžehlím, opravím trubky. Z pouhých tří surovin uvařím lahodnou večeři. A pak v posteli...”
“Myslím, že dál to vidět nepotřebuju,” zastavila Gwen video a otočila se na kancelářské židli, aby byla k Iantovi, který jí koukal přes rameno, čelem. “Co myslíš, že to mělo být? Nějaká reklama?”
“No, těžko říct,” pokrčil Ianto rameny. “Ale mě každopádně přesvědčil.”

„Hmmm, vyšlapané stezky, říkáte?“ podrbal se João zamyšleně na bradě. „Co vlastně děláte za práci?“
„Většinou lektoruji v kurzech… občas překlady,“ začal vypočítávat K.
„To jsem si myslel,“ zablýsklo se černošskému domovníkovi v očích, „To mě nepřekvapuje. Vypadáte jako… ehm… myslitel.“
K. se skromně pousmál.
„Já jsem v životě dělal různou práci,“ pokračoval João, „Na Ostrově Květin jsem makal na banánový farmě. Umýval jsem nádobí v restauraci. Teď správce…“
K. jen uznale pokyvoval hlavou.
„To, co potřebujete, je dostat se na vzduch mezi lidi. Zkusit si, jaké to je pracovat rukama a méně o všem přemýšlet… Něco mě právě napadlo!“