Křivdy z hlubin brdských hvozdů (vlastní fandom)

Naložili je do dodávky, ale nikam je neodvezli. Zatím.
"Tichá, vy už si k práci v terénu ani nečuchnete, to vám povídám. A vy, Kopecký, už byste mohl vědět, že vás vždycky zatáhne do průseru."
"Šéfe, já vážně nechápu..."
"Buď se dobrovolně přihlásíte na další půl rok v archivu, nebo vás oba vyhodím."
"Dobře. Ale..."
Šéf si povzdechne.
"Vím, že vám na tom záleží, Tichá. Ale skutečně jsou v bezpečí."
"Slíbili jste mu PBZ za to, že se nechá zmrzačit při zkoumání! To je v pořádku, v bezpečí?"
"Tichá, za tohle jsme jim to neslíbili. Pomůžeme mu. Až získají důkazy."

Čekají u soutoku, noční chlad jim zalézá do kostí. Nikde se nepohne ani lístek. Sledují hladinu.
Bubliny, Veronika se zavrtí. Z vody se vynoří hlava.
"Neměl bych s vámi mluvit," zahuhlá.
"Prosím. Přítel je vodník. Ale má v sobě kvůli magické erupci dvě duše. Druhá je taky vodník."
"Nemožné!"
Náhle tmu protnou světla.
"Tichá! Kopecký! Já vás oba zavřu za maření úředního výkonu!"
Šéf. Ale proč?
Veronika se k němu otočí čelem, Matěje schová za sebe.
"Šéfe, já..."
"Mám patent na rozum, všechno vím nejlíp, zákony a rozkazy pro mě neplatí. Tichá, vynechali jsme vás schválně. Holý je v bezpečí."

Cesta do Srbska je vlakem krátká, ale krásná. Berounka za okny poklidně plyne.
"Promiň, Matěji, myslela jsem, že tentokrát to půjde podle protokolu."
Pohladí ji po rameni, neřekne nic. Jsou v tom spolu, jako vždycky.

Dojdou k bunkru, najdou kapličku a vloží do ní předpřipravený vzkaz.
Prosím pomoc! Druh v ohrožení. Síly v pozadí, nevěřit nikomu!!! Kontakt o půlnoci, soutok.
Veronika s těžkým srdcem vytáhne z peněženky stříbrnou šupinu, zlomí ji a vloží do obálky ke vzkazu.

"Myslíš, že přijde?"
"Nemám ponětí. Jediné, co můžeme dělat, je čekat."
"A když nepřijde?"
"Osvobodím Karla a Česťu. Utečou."
"A my?"
"Promiň, Matěji."

Matěj měl spis ve stole, v posledním šuplíku pod falešným dnem, které tam udělal bůhví proč.
"Myslel jsem, že by se to mohlo hodit." odpověděl s pokrčením ramen na její tázavý pohled.
"Tak co tam je?"
Veronika složku rychle prolistovala. Spousta papírů s výpověďmi, spousta fotek. Na deskách poznámka PBZ (význačné služby) a na zadních deskách tužkou napsáno Bunkr B-7/6/A-200 Z (kaplička)
"Co to sakra znamená?" zeptal se Matěj, když mu to ukázala.
"Tenhle spis tu evidetně neměl být, někdo ho měl uložit do trezoru. Ještě žes ho schoval. A tohle? Podle mě mrtvá schránka. Jediný způsob, jak ho kontaktovat."

"Máš ten spis? Vím, že u šéfa nezůstal."
"Co tě to popadlo, lovíš snad ženicha?"
"Jako bych v životě potřebovala dalšího chlapa... Tak máš ho?"
"Najdu ho, ale ty zatím zkus zachránit aspoň něco z toho, co jsme za posledních devět měsíců udělali. Nehodlám tu strávit další rok!"
Veronika se zastaví, podívá se kolem sebe a přivře oči. Matěj poodstoupí, tuší, co se chystá.
O jeden hluboký nádech, vteřinu soustředění a jedno netrpělivé mávnutí ruky později se spisy náhle samy skládají do sebe a na místo. Děsivá ukázka síly a pokročilé magie.
"Už máš ten spis? Potřebuju ho vážně nutně."

Vážený veliteli,

ucházím se tímto dopisem o pozici hlavního vyšetřovatele v případu "vodník Holý". Vzhledem ke svým předešlým zkušenostem s podobnými magickými entitami a své dlouholeté praxi v oboru nelidské magie jsem z celého oddělení jistě nejvhodnějším kandidátem na pozici vyšetřovatele tohoto případu. Zvláště pokud uvážíme, že je naše hlavní odbornice na nelidskou magii v tomto případě také vyšetřována, stejně jako její partner. Jsem připraven nejen tento případ vyšetřit, ale také definitivně uzavřít. Já i můj partner jsme si jistí, že zvládneme hrozbu, která s tímto případem vyvstala, zneškodnit tak, aby se situace nemohla znovu opakovat.

S pozdravem
Kpt. Krátký

Matěj odemyká s jedním okem zavřeným, noc k němu nebyla milosrdná. Zarazí se. V archivu se svítí.
Všude leží papíry a vytahané spisy. Za rohem něco šustí. Na špičkách prstů se mu zamihotá oheň, udělá to úplně instinktivně.
Nakoukne za roh, papír vyrazí proti němu, zatřepotá se jako motýlí křídla a snese se k zemi. Oheň s praskáním zhasne.
"Co tady blbneš, kurva?"
Veronika se přehrabuje spisy, hází si je přes rameno. Téměř všechna jejich devítiměsíční práce se mu válí u nohou.
"Kde je ten spis s vodníkem v Srbsku? Nebylo na něm náhodou PBZ?"
"Cože?"
"Poznámka. Právo být zapomenut."

"Nemáme moc času." šeptá do telefonu.
"Karle, našla jsem snad možnost. Pomohl by jiný vodník?" jde hned k věci, vteřiny odtikávají.
"Možná. Kdyby byl dost silný. Ale kdyby tu takový byl, vědělo by se o něm."
"Ne nutně. O tobě taky nevěděli. Můžete odtamtud vypadnout?"
"Ne."
"Karle..."
"Není to jen kvůli tobě, Veroniko. Uzavřel jsem dohodu."
Česťa mu vezme sluchátko.
"Verunko, dej mi číslo. Věci se zdají jiné, než mají být, ale zatím tu zůstaneme."
Nadiktuje mu ho, a pak: "Co mu slíbili?"
"Víš, někdy existuji věci, které nemůžeš odmítnout. Třeba právo být zapomenut."
"Česťo, to... Ale ne. Zavolám." Cvak.

Na stole zvoní telefon.
"Krátký, slyším."
Jeho trýznitel netuší, že je vzhůru. Chvíli poslouchá, brunátní.
"Hele, Tichá, kdybych chtěl pomoc, tak si o ní řeknu. Mám to pod kontrolou. Tak si dej voraz!"
Sluchátko práskne o vidlici. Druhý, hlídač, se do toho vloží.
"To byla Veronika? Zase něco vyštrachala?"
"Taková pakáž! Ona i ten její podržtaška. Myslej si, že sežrali všechnu moudrost světa."
"Matěj není špatnej. Pojď na cigáro."
Česťa zachrápe. Krátký ani ten druhý to nepoznají, ale Karl ví, že to hraje. Poslouchá stejně jako on.
"Jo, jdem."
Dveře cvaknou, telefon znovu zazvoní a Karl se vrhne po sluchátku.

Budí ho. Protože když v noci jeho mysl odpočívá, je otec nejsilnější.
"Podívej se na něj, kde by bez tebe byl? Mrtvý. Bez mojí síly bys ho nikdy nezachránil. A co až se mě zbavíš? Až budeš zase malá bezvýznamná nicka? A až se do něčeho namočíte příště? Nikdo mu nepomůže."
Běžně má strach usnout. Ale dnes? Dnes ne. Protože do toho zatáhnul Česťu. Slabý bod? Nebo možná ten nejpevnější, díky němuž by pohnul celou zemí.
"Prožili jsme dlouhou dobu. Já a on. Zbavit se tě musím. Jsi mrtvý, táto. A mrtví by měli zůstat mrtví. Sáms mě to učil."