DMD č. 8. pro 8. 4. 2016. Téma: Vidoucí oko

Vidoucí oko tě sleduje z hůry,
jak si tu stavíš své lodičky z kůry.
Když jsi byl malý kluk, přejed ses křížal,
stavěl jsi domeček pro bandu žížal.
Rád sis hrál na písku, cachtal se u vody
a občas pořádal hlemýždí závody.
Zvířátkům nechával z oběda zbytky,
v pubertě pěstoval podivné kytky.
Dospělost tě stihla věru v prapodivném stavu,
když jsi kvůli jedné slečně zcela ztratil hlavu.
Lidičky se množí,
všechno je tu boží.
Velký bratr pověsil si fotky z tvojí veselky,
momentálně ten Lord Byznys kouří venku Camelky.
Tušils, nebo je to změna, vědět, že je jím tvá žena?!

Strážci se chovali ostražitě, ale zdvořile. Pokud to bylo možné, vycházeli vstříc Šaretasovým podivným rozmarům. Nesnažili se ho ponižovat.
Čaroděj byl spokojen.
Třetí den lehce ohmatal jejich mysli.
Šestý den vyzkoušel vůli.
Dvanáctý den věděl o každém víc, než věděli o sobě navzájem.
Byli to jednoduší muži. Měli prosté touhy a skromná přání. I jejich neřesti připadaly čaroději nevinné.
Patnáctý den je dokázal hníst jako vláčné těsto.
Mohl je nechat, aby zmateně bloudili po kraji, nebo přimět, aby se pozabíjeli navzájem.
Mohl si pohrát, vyzkoušet vzkříšenou moc.
Dvacátého dne dospěli k úpatí pohoří Aman.
Už je nepotřeboval.
Poslal je domů.

Lékařský kongres Velikých Inspektorů Dědičných Onemocnění, Úbytku Celosvětové Inteligence a Obávaného Konjunktivismu Očního, zkráceně VIDOUCÍ OKO (v lidové slovesnosti „vvvvvoko“!) se táhne jako studentíci do přednáškového sálu.
U pultíku zrovna hovoří mladý nadějný vědec s tlustými brýlemi na očích.
Občas jimi tedy mává ve vzduchu, pokud je rovnou nehází na zem.
Mluví dlouho. Nikdo pořádně neposlouchá. Někteří starší členové nenápadně usínají.
„Heuréka! Čočka!“ uzavře vítězoslavně, naposledy mrští brýlemi o podlahu a šlápne na ně.
Setkává se s nechápavými pohledy a tichem.
„Wichterle, simtě,“ ušklíbne se nakonec jeden z mladších účastníků kongresu. „A rejži by sis do voka náhodou strkat nechtěl?“

Socha z černého kamene představuje ženskou postavu. Tělo ovíjejí hadi a pokrývají škorpióni, jedovatí pavouci a rozšklebené zubaté ještěrky. Místo rukou má dravčí spáry. Obličej připomíná rozevřenou lví tlamu.
Čas od času obrovské oči procitnou.
Zaplanou živým zničujícím ohněm.
Čas nastal.
Paní má hlad.
Je nutno podat jí vybranou krmi.
Potvory pokrývající sochu ožijí a vydají se hodovat na nahém těle mladíka spoutaného u jejích nohou. Lačné oči zasrší blesky a lví tlama se zkřiví slastí. Síní se rozlehne nečekaně lidský a tím děsivější smích. Křik obětovaného nešťastníka bude zaznívat ještě ve chvíli, kdy už z něj nezbyde vůbec nic.

Když se věhlasný fyzik doví o novém vynálezu z Holandska, nemůže se dočkat podrobností. Vlastní prototyp dokončí záhy a nedočkavě se zadívá do nebes.
Dokonalé královské Slunce má skvrny! Mnoho skvrn.
Na Měsíci jsou hory.
Saturn vypadá divně. Fakt divně.
Kolem Jupitera jsou malé hvězdičky. Zakreslí je, aby druhý den zjistil, že nejsou na svých místech.
Věhlasný matematik v Praze čte Posla. Loni shodil ze stolu celou starou astronomii a postavil novou, ale přece jen se lekne. Platónských těles je jen pět. Když je vložíme mezi sféry planet, žádné vám nezbude – jak tedy může mít sluneční soustava čtyři planety navíc?

„Tohle je...“
CVAK
"...geniální. Merline, máš můj nejhlubší obdiv.“
Harry Hart neskrýval nadšení z nových brýlí. Stačilo pouze nepatrně stisknout obroučky a pravé sklo začalo snímat obraz. Ten byl přenášen na levé sklo, kde vytvořil před sítnicí oka vlastní 3D model, proměnlivý v reálném čase.
„Radím to moc často nezapínat,“ pronesl Merlin věcně.
„Proč ne? Myslím, že díky tomu mám zpátky devadesát, devadesát pět procent zraku.“
„Protože vnímání virtuálního modelu je pro tvé zdravé oko příliš velkou zátěží."
Harry sundal brýle. „Myslíš pro mé jediné oko?“
Merlin se proti své vůli a nejlepšímu vychování otřásl. „Kurva, Harry, tohle mi nedělej.“

Panovalo téměř naprosté ticho, což ostatně nebylo v těchto prostorách nic vyjímečného. Jen jakési jemné bzučení a šumění se vznášelo ve vzduchu. A pak také tiché hlasy, které téměř šeptaly, ale v tónech byla autorita a rozkaz. Bzučení přešlo ve cvakání, které po chvilce přestalo. Následovalo jemné hučení repulzorového pohonu, zvuk otevíraných dveří a pak nastalo ticho úplné.
"Probuďte se, veliteli. Už jste se naspal dost."
Jemný hlas ho volal z hlubin bezvědomí.
"No, tak veliteli, vítáme vás mezi živé. Podívejte se na mě, veliteli."
CC-3636, velitel Wolffe, zamrkal a jeho nové oko s tichým zabzučením zaostřilo. Už zase viděl.

První: "Co je tohle za život? To věčné vedro. Jsme tu opuštěné, ztracené, nikdo o nás neví."
Druhá: "Přestaň fňukat! Máme dar! To přece víš. Stále ještě jsou mnozí, co by k nám rádi zavítali."
První: "Však jsme ho nedostali zadarmo! Někdy si říkám, jestli to za to stálo. A že sem rádi zavítají? Kdy tu byl ten poslední? Ten s tou zlatou sovou?"
Třetí: "A vůbec, rádi neradi! Nejdřív by se sem museli dostat. Cesta je zrádná."
Druhá: "Ale to my také. Když si někdo nedá pozor..."
Třetí: "Ticho! Myslím, že něco slyším. Která máte oko? Dejte mi ho!"

Než sme vyšli z márnice, zotmelo sa. Zhlboka som sa nadýchol Londýna.
“Výborne!” tešil sa doktor. “Stačí nám vypátrať, s kým sa mal nebožtík zísť, a spoznáme totožnosť vraha.”
“My vieme, s kým mal Goldblum schôdzku,” odvetil som.
„Ako to?!“
Ach, Watson. Oči videli, ale myseľ ostávala slepá.
„Ako dlho ste mienili tajiť, že ste obeť poznali?“ spýtal som sa inšpektora.
Beckettovi sa v očiach na okamih odrazili hviezdy. Žmurkol a zhlboka sa nadýchol. Žiaľ sa mu podarilo zmazať z tváre, no v hlase mu stále znel. „Kým som si nebol istý, že vám na tom nebude záležať, pán Holmes.“

"Představ si, že bys byl okem. Jedním okem napojeným na mozek! Bez čehokoli dalšího!"
"Kdyby bylo navíc slepý..."
"Nech na hlavě, vidoucí myslím! Ale stejně by to bylo naprosto strašný. Roald Dahl má o tom jednu povídku, brr!"
"Chtěl bys být snad jenom uchem?"
"Asi radši, čéče. Všechno vidět a nemoci zasáhnout...!"
"I slyšet je někdy vejvar."
"Na nás!"
"Ať nám hučí!"
"Mě to fakt žere ta představa!"
"Nedíváš se na věci z lepší stránky! My voajéři to máme snazší."
"Jak to myslíš?"
"Klidně bych moh´ bejt okem zabudovaným do dámských sprch..."
"Si děláš kozy!"
"O tom to je, vole."