Nejen oči jsou nutné k vidění
Před půlnocí jsme to s kolegy z příbuzných oborů dořešili - při vyslovení slov Vidoucí oko se nám vybaví dvě osoby: korektor a recenzent. Občas: chudák malá recenzent.
Švédsko, Uppsala, 1921
"Bože, zač mne trestáš!" lomil rukama Allvar Gullstrand. "Vím, že to může vypadat, že jsem zpupný, protože odmítám Nobelovu cenu za fyziku, ale přijal jsem ji za medicínu. Proč mne tedy trápíš tím, že mám posuzovat něco, čemu nerozumím?"
Alvar Gullstrand se začetl do nominace Alberta Einsteina na Nobelovu cenu za fyziku. Prý kvůli fotoelektrickému jevu a obecné teorii relativity. Materiál se hemžil podivnými rovnicemi plnými dvojic indexů.
Jak tohle pojmout? Je praktik, podívá se nejprve na přesnost výsledků experimentů, majících teorii potvrdit. Velká chyba měření? Zaplaťpánbůh, má hotovo.
Odešel se uklidnit do dílny, v níž stál prototyp štěrbinové lampy.
Allvar Gullstrand byl jeden ze zakladatelů optometrie (Nobelovu cenu obdržel v roce 1911 za proměření rozměrů a optických parametrů lidského oka, což ho vyneslo do Nobelovského výboru), a proto si nejspíš s teorií relativity mnoho nerozuměl. Označil ji dokonce za "dílo diletanta."
Naštěstí neměla stejný názor druhá komise, která posuzovala fotoelektrický jev, a Einstein byl oceněn.
Experiment prokazující jeden z důsledků obecné teorie relativity, a to ohyb světla v gravitačním poli, je popsán v drabbleti Modlitba.
Kdysi jsem o Nobelově ceně pro Einsteina napsala i toto drabble.
Vynález štěrbinové lampy umožnil neinvazivní vyšetření (prohlídku) jak předního segmentu oka (rohovka a čočka), tak i sítnice.
- Číst dál
- 23 komentářů
- Pro vkládání komentářů se musíte přihlásit