DMD č. 26. pro 26. 4. 2016. Téma: Velké srdce malý mozek

Je tak krásná. Dokonalá. Moje ruce se nemůžou nasytit její hebkosti a něžných oblin.
Je tak křehká. Kdeco jí rozlítostní. Veliké oči vyděšené laňky se zalijí slzami: "Copak mě nemáš rád?!" Postavím se hordě nepřátel, ale vzdorovat jejím slzám nemám odvahu. Taju jako vosk divokých včel a toužím je slíbat.
Bože, jak já ji mám rád! Svůj život bez váhání vložím do jejích drobných rukou! Minule... Minule mě jen tak zkoušela. Byl to jen žert. Neublížila by mi. Vždyť je tak neuvěřitelně něžná.
Její prsty mě jemně hladí po skráních.
"Miláčku, ty moje vlasy. To v nich je moje síla."

Fingon otevřel bednu. Vyjmul helmu a pozorně ji prohlížel. Byla to těžká nevzhledná věc z šedé oceli. Měla strašidelné hledí a na jejím vrcholu seděla zlatá dračí hlava. Snad to bylo dílo mistra, snad patřila samotnému Azaghâlovi, ale byla jednoduše hnusná.
Nasadil si ji. Byla těžká a byla mu velká.
„Co s tím mám dělat?“ zeptal se Maedhrose.
„Je tvá. Dělej s ní, co chceš.“
Fingon se zamyslel: „Dám ji Hadorovi. K oslavě jeho jmenování správcem Dor-lóminu.“
„Hadorovi?“
„Má velké srdce…“
„A malý mozek,“ utrousil Maedhros.
„Mozek možná, ale mozkovnu má pořádnou. Takže mu na rozdíl ode mě bude sedět.“

Podařil se mi skvělý úlovek. Netopýr. No věřili byste tomu? Vletěl k nám v noci oknem a netrefil ven. Pak že netopýři mají…, jak to říkala panička? Ekolato… echoloko… no prostě, že prý pískají dopředu a pískání se vrací dozadu, aby věděli, kudy letět. Tenhle měl nejspíš to svoje echoněco pokažený. Tak jsem ho lapla. A myslela si, že si pochutnám. Srdíčko, jatýrka, mňam, mňam. Jenže ouha. To by tu nesměl být Frodo. Sebral mi ho a sežral skoro všechno. Na mě zbyla jen blanitá křídla, pařátky a hlava. Řeknu vám, už vím, proč je netopýr blbej. Mozek jak třešinka.

Pohlédli z útesu, ježaté dno rokle se zdálo o dost blíž, ale pořád nepříjemně daleko.
„Jo, spadnout bude snadné, dole budem natotata,“ bručel Sam, když pochopil, pro co se jeho pán rozhodl.
Výšky nenáviděl, ale teď udělal tu nejodváženější a současně nejpošetilejší věc ve svém životě. Bez rozmyšlení se přehoupl přes hranu skály a začal se spouštět dolů.
„Měj rozum, Same, bez přípravy je to sebevražda!“ vykřikl Frodo a vytáhl vyděšeného hobita zpátky.
O chvíli později mu dal Sam za pravdu.
„Já pitomec. Kmotr dobře říkal, že se mám držet svých bandor. Jak jsem moh zapomenout na lano Paní Galadriel?!“

„Nikdo se nerozmyslel?“ zeptal se Severus ráno, když se shromáždili ve staré knihovně.
„Ne,“ odpověděla Minerva.
Zmijozelův medailonek ležel na stole, stejně jako Nebelvírův meč. Temný předmět ukrývající část Voldemortovy duše a nástroj, který ho měl zničit.
„Začneme,“ pokývnul Lucius a chopil se meče.
„Myslím, že bych to měl udělat já,“ zarazil ho Bill.
„Důvod?“
„Jsem odeklínač. Pracovat s černou magií je moje práce…“
„Nemáte tušení, co se ukrývá uvnitř.“
„Nevadí.“
„Jste sebevrah, Weasley,“ zaprskal Severus.
„Nikoli… Jsem Nebelvír.“
Lucius ho musel obdivovat. Řeklo by se „velké srdce, malý mozek“, ale na té bezpodmínečné odvaze a obětavosti bylo něco fascinujícího.

Byla zmatená.
Ani nevěděla, jak se dostala zpět.
"Jak...?"
Byla připravena zabít.
Fakt, že to za ni udělal někdo jiný, ji mátl.
"Potřebovali jsme moment překvapení.
"Ehmn...?"
"A tos byla ty."
"Já?"
Jakoby kolečka v její hlavě nechtěla zapadnout na svá místa.
"Ano."
"Jak...?"
"Sakra, ty máš fakt velký srdce, ale malý mozek, že?"
"Ehmn...?"
"Mysli trochu. Co je horšího než žena, které vzali to nejcennější? Navíc řekli jsme mu, že jsi zemřela. Blázen, věřil tomu."
"Myslel si, že vidí ducha."
"Bingo! Já věděl, že máš aspoň prťavý mozeček."
"Ehmn...?"
Smích.
Mužský, hrdý smích.
A vše zapadlo do svých kolejí.

Nechtěl se zamilovat. Mermomocí se tomu bránil, bylo by to pro něj podobně potupné a nepříjemné, jako když by jel na drogách. Ty by nikdy nezkusil, a stejné tabu pro něj bylo, aby se zamiloval do někoho z kapely. A stejně se přistihl, že se tak stalo. Na zkouškách z něj nemohl spustit oči, jak roztomile stál, když hrál, jak mu ze začátku stydlivě uhýbal pohledem, a nejvíc, jak opatrně oproti němu hrál na flétnu. Byli opravdu jako oheň a voda.
Ian seděl na schodech a kouřil už třetí cigaretu. Možná by chtěl vědět, že Martin byl na tom stejně.

Kde mohli, brali rozum. Znali svoje hranice a pro tu starost byli moudřejší. Mozek se rád nechal živit a srdce jim otvíralo oči pro nové věci. Víc a víc.
Na potkání rozdávali, když chtěl někdo poslouchat. Na potkání poslouchali, když chtěl mluvit. Týden co týden nosili zprávy o tom dobrém, o veselém či smutném, co se stalo, co mysl napověděla, či srdce zahlédlo.
"A víte, co se stalo mně?"
"No a já..."
"A to moje..."
"Mně se to nelíbí."
Nebyla s ní řeč.
Jeli domů, srdce zamilovaná a rozčarovaná. Nevěděli, jak velké je to její. Přes malou mysl nebylo vidět.

Jsme elitní škola a podle toho také ke studentům přistupujeme.
Zajímá se víc o módu než o matematiku? Okořeňte výklad o posměšky.
Na lyžáku se zabývejte těmi, kteří lyžovat umí, na ostatních nezáleží. Neměli lézt na elitní školu, když nejsou dobří ve sportu.
Jizvy na zápěstí ignorujte. I to, že přibývají. Žáci si to vyřeší sami. Ve třeťáku mají výběrovou psychologii.
Netrapte se tím, že se při vyučování občas sama od sebe rozpláče. Není ostuda, že to protentokrát není vaše práce.
Klidně si dělejte legraci z teploušů. Diskriminace je opovrženíhodná a my ji odsuzujeme. Ale jsme elitní škola, tady nejsou.

Dobrý den, vážení studenti. Velice mě těší, že jste dnes zavítali do mých sbírek.
Výsledky biologické olympiády stále nejsou známy. Rád se však podělím o několik zajímavostí.
Věděli jste, že pijavice má 32 mozků? Pravda, raději bych je nazýval nervovými uzlinami, jelikož pijavice nemá centrální nervovou soustavu. Pokud by však měla a pokud by měla srdce podobné lidskému, potom by pravděpodobně měla srdce větší než kterýkoli mozek.
Větší srdce než mozek má s určitostí plejtvák obrovský s mozkem váhy circa 5 kilogramů a srdcem několikanásobně větším. Větší srdce mohl mít též argentinosaurus, jeho hmotnost se odhaduje na necelé dvě tuny.