DMD č. 26. pro 26. 4. 2016. Téma: Velké srdce malý mozek

Spear of Praetoria objevila novou soustavu, a na posádce spočinul úkol pojmenovat všechna její tělesa a útvary.
Když přišla řada na tamní mlhovinu (ačkoli navigátorka vehementně tvrdila, že takhle hluboko uvnitř soustavy žádná mlhovina být nemůže), vrchní misionář se na ni dlouze zadíval. „Tvarem mi to trochu připomíná srdce,“ řekl. „I tou načervenalou barvou.“
„To zní dobře, pojmenujeme ji Velké srdce,“ rozhodl kapitán, a první důstojník to hned zapsal.
„A ta menší, co s ní sousedí, mi taky tvarem i barvou připomíná jeden orgán... takový ten, co mívají organici v hlavě...“ přemítal magos.
„Tak to bude Malý mozek,“ řekl kapitán.

„Jaká byla schůzka s tou tvojí zooložkou, Johne?“
„Jmenuje se Susan. To jméno by sis měl zapamatovat, protože to vypadá víc než slibně. Ani jedenkrát nenastalo trapné ticho, jsme na jedné vlně. Spřízněné duše. Slíbila, že brzy zavolá a že se určitě ještě uvidíme.“
„Pozoruhodné...“
„Myslím, že jí jsem sympatický. Dokonce mi řekla, že mám velké srdce – jako velryba. A vůbec, odkdy se zrovna ty zajímáš o takové věci, Sherlocku?“
„Nezajímám se o ně. Jenom vím, že dojdeš ochotněji na nákup, když se zeptám. Mimochodem… Už jsi slyšel, že velryby mají jeden z nejnižších poměrů hmotnosti mozku ke hmotnosti těla?“

Kouzelník otevřel láhev griotky a nalil kamarádům po štamprdli.
"Dejte si, chlapi, budete to potřebovat. Musím se vám s něčím svěřit. Včera jsem požádal Stellu o ruku."
"Nepadl jsi do propadla hlavou napřed? Stellu??? Takovou herdekbabu tlustou?"
"To mi nevadilo, já ji přece miluju - kilo po kile. Tak jsem koupil na pouti obrovské perníkové srdce, poklekl jsem a vztáhl k ní ruce..."
"A?"
"... ona se na něj vrhla, zakousla se, zhltla ho a poslala mne do cukrárny pro kremrole! Chlapi, kde já nechal rozum, když jsem měl tenhle nápad?"
"My ti mozek zase dodáme!" nalili kamarádi do jeho štamprlete vaječňák.

Na začátku byli dva bratři. Jeden měl příliš velké srdce a mozek jen tak velký, aby se tam vešlo dobro. Druhý měl naopak mozek velký a spřádal velké plány a intriky. Srdce však měl zakrnělé. Zatímco Manwë zpíval spolu s ostatními o lásce muže a ženy, biologické monogamii, zvířátkách a stromech. Jeho bratr Melkor šel proti nim vlastním textem o ohních v zemi, ledu, pavoucích a jiné havěti, análním sexu, nevěře a oceli.
Později, navzdory svému přesvědčení, našel zalíbení v jednom z maiar. O jeho srdci a mozku se toho však ví málo. Přinejmenším jeho poslední podoba (oko) postrádala obojí.

Cítil, jak ho láska, ač prozatím neopětovaná, cizeluje a pěstí jako člověka. Vnímal intenzivněji celý svět. Hudba mluvila přímo k němu, barvy byly křiklavější, vůně výraznější. Myšlenky se mu v hlavě převracely rychleji a ačkoliv rotovaly kolem jednoho jmenovatele, nalézaly k němu desítky cest. Ve skutečnosti to vypadalo spíš tak, že čím víc prostoru u Evžena získávalo srdce, tím méně ho zbylo pro mozek. Viděl se, jak vyhrává v sazce, jak se nepoznán vrací z cest, jak o ní, nemocnou, samojediný pečuje. Jeho geniální plány byly abstrahovány z Javořické, harlekýnek a občas mezi nimi probleskl pozapomenutý příběh z východoněmeckého porna.

„Pec se rozpaluje, smradi.“
„Babo! Podej mi olej, ať si promažu svaly.“
„Výborně, kluku. Jen se namarinuj. Tady… na.“
Když Jaga posléze otevřela vězení, Jeníček se zrovna, svlečen do černých slipů, rozcvičoval. Svalnaté tělo zdobily vystupující provazce žil.
„Ty budeš mít tuhé maso, kluku. Pojď první!“
Přistoupili k peci a připravené lopatě.
„Babo! Jak se sedá na lopatu? Neumím to.“
„Hloupý kluku,“ zaskřehotala čarodějnice. „Koukej!“
Když si penzistka sedla, chlapec neváhal. Škubl a šup s babicí do ohně.
„Prostá to žena,“ vydechl, když za nelidského řevu pec zavíral.
„Měla velké srdce a ještě větší úspory.“ Mařenka, ta věděla kam sáhnout.

Srpen. Po reparátech. Po špatných reparátech. Scéna: porada. Účinkující: pedagogický sbor.
Ředitel: "Máme tady žádost o opakování prvního ročníku žáka Šubrta. Mohou se k žákovi Šubrtovi jeho vyučující vyjádřit?"
"Šubrt? Já bych mu to povolila, on je takový slušný," praví první.
"To je ten, co sedí v první lavici a vždy kouká?" ujišťuje se druhá.
"Ano a slušně zdraví."
"A nosí mi na hodinu pomůcky," dodává třetí.
"A neruší!" upozorňuje čtvrtá.
Chvíle ticha. Matikářka zvedne oko od balíku písemek, který si vzala na poradu a průběžně jej nenápadně proškrtává. "Kterej? Šubrt? Nikdy! Ten si nespočítá ani kolik má v peněžence!"

Jsem kočičí blázen.
Občas mi to řekne i můj muž, i když se u toho jemně usmívá.
Nebyla první. Přišla jako vítr. Vběhla pod nohama obřímu psisku odněkud zvenčí.
I když se jí snažil odnést, že už máme plno, stále se vracela.
Tři dny čekala, najíst se šla k Berině do misky, spala v kurníku.
Třetí večer jsem nejen já, ale i Berinka, nasadila kukuč kocoura ze Shreka.
„Holt máš moc velký srdíčko, co? Ale rozum ne. Budeš si ale krmit sama.“
Naše domácí smečka se rozrostla o jednu rezavou kočičí princezničku.
Ráno vstal a nachystal o jednu misku navíc.

Kosmonaut měl starší sestru.
Jmenovala se Lilly
jako květina ze zahrady snů.
Pěkný kvítko.
Spíš květinovej člověk.
Srdce, který mělo místo pro všechny.
Plíce, který křičely proti neprávu.
Rozum, co nemyslel na následky.
Lilly byla chytrá,
jen ne v systémovym smyslu.
Zmizela, když se mu snažila postavit.
Tolik ke svobodě.
Viděl jí až za několik let,
on už nebyl malej kluk,
ale ona byla stejnej snílek.
Úplná víla.
„Vyrostl jsi,” usmála se.
„To se stává i těm nejlepším.”
„Malým bratříčkům by se to stávat nemělo.”
„Nemělo by a skutečnost se vždycky liší.”
O tom věděla svoje.
Měla přece velký srdce.

Televize zablikala.
„Podívej, už ho odsoudili,“ šťouchla žena loktem manžela.
„…rozsudek nad sportovním lékařem Milanem Jemným. Pod zástěrkou, že jde o probiotika, podával svým svěřencům preparát způsobující díky zvětšení kapacity srdce mnohonásobné zlepšení výkonnosti, avšak za cenu zastavení růstu mozku. Trvalé následky má naštěstí pouze několik hochů, které měl v péči dlouhodobě.“
„Chudáci rodiče těch kluků,“ vzdychla žena.
Muž mlčel. Pohledem sklouzl k synovi zaujatě stavějícímu věž z kostek. Bylo mu teprve čtrnáct, ale už se o něj zajímal trenér staršího dorostu. Hrdě se pousmál. Bude naprosto špičkový fotbalista! A díky tomu, že doktůrka zabásli, nebude mít ani moc konkurence…