DMD č. 3. pro 3. 4. 2017. Téma: Zbraň civilizovanější doby

Objevila se v okamžiku, který by někdo označil jako několik sekund po dopadu. Pro Smrt to ale nemělo žádný význam. Zrníčka písku se sypala, ale pro ni čas stál.

Když uviděla tu spoušť před sebou, povzdechla si.

Jak by teď byla ráda za středověkou bitvu, na kterou ještě před měsícem nadávala. Brala by i nějaké to dopravní neštěstí, hromadnou nehodu způsobenou poslední vymožeností dané doby.

Svět okolo se ještě chvěl vysokou teplotou. Okolo panovalo nesnesitelné ticho, které nic nenarušovalo. Žádný pták, žádný dech.

Protože nejbližší člověk nabral podobu pouhého stínu na schodech.

A pak že jsou atomovky zbraně civilizované doby.

Nový globální zákon o pacifikaci světa, schválený stejnojmennou komisí, přináší nejdiskutovanější změnu posledních let - ustanovení dezertní lžičky jedinou možnou zbraní literárních hrdinů. Náš deník exkluzivně vyzpovídal ty, jichž se zákon bezprostředně týká.
"Hůlky byly praktičtější, ale představte si tu legraci při lektvarech," krčí rameny Albus Brumbál, ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích. Ježibaba, jež si nepřála být jmenována, zastává jiný názor: "Na tohle děti nenacpu."
Elrond Půlelf rozhovor s námi zrušil, neboť pro svého adoptivního syna právě nechává zkout střípky legendární lžičky Narsil. Vyzpovídali jsme tedy alespoň Ramsayho Boltona, kterému nové omezení nevadí: "Ale jo, to půjde," praví lakonicky.

„Hagride, všiml sis, co o tobě ta ženská, Rita Holoubková, zase napsala?!“ Hermiona rozhořčeně mávala novinami. „Měl by ses bránit, vymyslíme nějakou zbraň. Napíšeme taky článek. Odhalíme všechny její lži, polopravdy a pomluvy!“
„Klídek, Hermiono. Dyť přeci přesně todle vona chce. Napsala by pak novej blábol a já bych se zase musel bránit. A furt dokolečka. Todlencto mě nebaví. Kdo mě zná, ví, jak to šecko je. Já už ty její vejmysly nečtu. Nečti je taky a vono ji to za nějakej čásek přestane bavit…
Poď se se mnou rači podívat do lesa. Ukážu ti dvě mrňavý roztomilý jednorožčí hříbata.“

Časoprostor tkají slova, jako mikroby poletují vzduchem a zadírají se do našich myslí, masa i kostí, tuberkulózní archaismy a plíživé novotvary, kmeti, embrya. Nedotáhneš puč bez proměny slovníku a skladby. Násilné revoluce se v civilizované společnosti nenosí, gerilové bojůvky plení a znásilňují jazyk, to stačí. Slabikář přeslabikujeme, místo Emy Eman, místo masa zelí. Sekorova Animuka zavřeme do trezoru, Defoa, Kiplinga, Conrada plevovsky převyprávíme a pohádky derridovsky dekonstruujeme. Přišli hosté i hostky, máma má vagču, táta má vagču, to se máme, to si dáme, společně si zakojíme. Rodič jedna a rodič dvě maximálně kojtuje, kojoti.
Šuká už jen babička po pokoji.

"Vzhledem k tomu," pravila Linkva, "že každá změna je k horšímu, soudím, že nejcivilizovanější byla prvobytně pospolná společnost."
"Když už, tak ráj," řekla Thea, "před utrhnutím jablka."
"Zbraně, konečně něco, o čem můžu psát!" zavýskl Apolo.
"Čím civilizovanější, tím smrtelnější," zasnil se Sikar, "napíšu o atomovce!"
"Možná," Filcin v koncích, "to uchopujeme nějak moc... doslovně?"
"Není důležité zvítězit," pronesla do ticha Linkva, "ale interpretovat."
"Uáá," rozčísla debatu Viktorka.
"Nemůžete rokovat jinde?!" přiběhla rozčileně Taura, "Nevidíte, že tu spí malá?"
Naštvaná, civilizovaná, unavená a moderní.
Všichni se jí zalekli.
"Já vám na nějaké zbraně kašlu," hartusila, "stačí mi ruka a vařečka!"

Ráno, sotva jsem dorazil do své kanceláře, objevil se Humphrey, a vypadal neobyčejně ustaraně.

Začal tím, že se doslechl o mé domluvě s premiérem ohledně projevu v OSN. Je to prý nebezpečné, a měl bych to ještě zvážit.

Na můj ironický dotaz, jestli je v OSN na obyčejný projev potřeba bojová průprava, Humphrey k mému údivu odpověděl, že ano.

Zdůraznil jsem, že OSN je bašta míru, prosperity, a mezinárodní spolupráce.

Humphrey se zeptal, jestli by můj projev měl být v podobném duchu. Když jsem přisvědčil, pobaveně podotkl, že to bude nádherná ukázka sice civilizované, ale přece jen zbraně hromadného ničení.

Jak dlouho trvá oprava kotle ve školce?
Musíte se obrátit na zřizovatele. Zřizovatel si vyžádá cenovou nabídku. Tu projedná zastupitelstvo. Pak uvolní peníze z rozpočtu. Potom zašle objednávku…
Mezitím je ve třídě pětadvacet eskymáčků a dva učitelské rampouchy. Dokud nepřijde na zástup paní učitelka Maruška. Děti vede z procházky jinudy – a úplně jinam.
„My se k vám jdeme ohřát,“ oznámí paní učitelka mile panu starostovi a nažene do zasedačky štěbetající hejno.
Druhý den je kotel opravený.
Doma jí se smíchem vyčtou, že používat lidské štíty je nehumánní. Ale paní učitelka Maruška ví, že i urgence musí mít správnou formu. Názornou.

Ponda Baba zaskučel bolestí, když mu Evazan odtrhl zbytek seškvařeného rukávu od zuhelnatělého pahýlu paže. Bohužel nebyl čas shánět anestetikum. Měl-li Evazan svému parťákovi končetinu zachránit, musel postupovat rychle, a tak nezbylo, než se spokojit s alkoholem, řemeny a roubíkem.
Dal se do práce. Z pahýlu i uťaté paže odstranil spálenou tkáň a pak začal šít. S nástroji, které měl k dispozici, to ale šlo těžko.
Když Evazan skončil, jeho kumpán byl v bezvědomí. Lépe pro něj. Když se Evazan díval na výsledek svého snažení, nedával tomu velkou šanci. "Prej zbraň z civilizovanějších časů," zamumlal. "Blaster by takovou spoušť neudělal...."

Gunnrarr, Irkus and Marka were happily chatting away. Well, the human children were, Gunnrarr was focused on carrying two buckets of water.
"And Nolda said that you could not study with us because it was not your purpose, that you will work with the dogs."
"Great," Gunn grunted, "I like them better than books anyway."
Irkus smirked. "He forgot to mention that Rjeks wants you, though."
Water splashed as Gun turned around. "The weapon master?"
"Uhm. I heard her. She said that religion was the weapon of our era. I hope she meant faith, or else it would be blasphemy."

Občanům Břve.

Na základě šetření uvádíme na pravou míru pomluvu, již šíří posměšnými popěvky nezdárná mládež a která hrubě uráží nejstarší obyvatele obce. Není zbla pravdy na tom, že by Vilém Hořejší bil svou věrnou choť, či že by ji dokonce honil s holí nebo po ní metal kameny, byť je již Amálie Hořejší v důsledku pokročilého věku rozumu mdlého a tropí po sousedství alotrie. Při poslední výtržnosti, kdy se A. Hořejší pokoušela vlézt do Pěnkovic komína, metal po ní její choť zcela jiné předměty (ačkoliv těžko říci, co si od toho sliboval).

Mladistvé vyzýváme, až zpívají jenom čistou pravdu!

Berek byl u vytržení. To se mu v poslední době nestávalo moc často. Válka je přiváděla na nejrůznější místa a o exotické zbraně nebyla nouze. Ale tohle... tohle...
Jemně pohladil podlouhlý váleček. Matně se leskl, proužky kůže z nějakého zvířete tvořily na povrchu složitý vzor. Dvě tlačítka vystupovala nad chladný kov. Jeden konec cinkal očkem k zavěšení, druhý, sešikmený, vedl do temnoty ke krystalu.
"Vážně...můžu?" vydechl poručík.
Gwen se usmála a kývla.

KLAP-KHHHHZT!

"Světelný meč. Ne tak nešikovný jako blastery... i když o těch vašich miláčcích se to říci nedá. Elegantní zbraň z poněkud více civilizovaných časů... před válkou."

Zametloděj nepřítelem očividně pohrdal. Pravačkou po něm vrhal slabé ohnivé koule a levačkou ho udržoval v bezpečné vzdálenosti. Nepřítel byl obratný a ohnivým koulím se vyhýbal, ale se svou katanou se se Zametlodějem měřit nemohl. A na rozdíl od čaroděje se unavoval dosti rychle. A když už to vypadalo, že je na pokraji sil, a kouzelník už připravoval své finální kouzlo, muž bleskurychle vyskočil a střela z jeho v raketomet přeměněné katany se pod úderem černého blesku určeného majiteli roztříštila. Zametloděj poté kovbojsky rychle vytáhl revolver a sestřelil ve vzduchu úhybu neschopného útočníka.

"Ty nehraješ fér, proč bych měl já?"

„Je vrcholem válečného umění potřít nepřítele důmyslem“ citovala, „a přesně to my uděláme.“

Rozhazovala rukama a její vlasy ve svitu svíček vrhaly bronzové odlesky.
Pokaždé, když ji pozoroval u výkladu, měl neodolatelnou chuť ji políbit. Chuť… nikdy však odvahu.

„Našla jsem jejich slabé místo… vztah ke služebnictvu. Bez podřadné a primitivní bytosti ve své moci, jejich rodina nedokáže uvolnit své panovačné choutky a časem se zničí mezi sebou.“

S triumfálním úsměvem se na ně otočila a ukázala směrem ke dveřím knihovny.

„Proto Vám představuji naši novou zbraň“ – „civilizovanější Dobby“

Na ta slova vešel skřítek ve smokingu a jemně se uklonil.

Tenký papír se leskne, tužka po něm klouže. Sergej dojel do Marlens na půjčené motorce. Před náborovou kanceláří sedí už hodinu. V Marlens ho neznají. V Marlens mu je osmnáct.
My bojovali, abys ty válku nikdy neviděl.
Sergej vzhlédne k nebi. Prohání se tam ptáci. A brzy i on.
Otec se jenom rozesmál. Letadla si pamatuju, dobře padala… Pak si přihnul. Zase.
Maminka míchala strach s únavou. Kdyby nás Bůh chtěl vidět létat, dal nám křídla! Ale pak odešla do lesa. Zase.
Sergej odhodlaně podepíše svou falešnou osmnáctku.
Nerozumí modernímu světu. Létání je dnes mnohem bezpečnější!
A nic jim nedluží.

V minulosti lidé používali různé bodné, střelné, sečné, biologické a chemické zbraně. Naše doba je civilizovanější. Úspěšně disponuje jinými, rafinovanějšími zbraněmi.

Jazyk
Může seknout jako meč. Rány po něm, z nichž tryská bezradnost a trýzeň, bolí více, než zranění způsobené doslovným ostřím, kdy z rány vytéká krev.

Fotoaparát
Němý svědek zatajovaných věcí. Stává se zbraní v rukou paparazzi.

Fotomontáž
Účinnější než přímý útok. Zákeřná v rukou intrikánů.

Interupce
Jeden z největších zabijáků dnešní doby. Žel, její oběti vždy nevinné.

Intenzivní stalking
U obětí úspěšně vysává touhu žít.

Křivá svědectví
Snadno pomohou k doživotí a v některých státech i trestu smrti.